TEXT
 
ARCHIV
HLEDAT DLE:
rubrika šampionát/aj.

 

Curling Capital je v Calgary.

25. března 2021 PELL-MELL
Curling Capital je v Calgary.

Celý curlingový svět se nakonec vejde do jednoho kanadského města. Až na dvě krátkodobé výjimky, kterými jsou Aberdeen a Lohja. Opravdu je letos Calgary středobodem curlingového dění. Nejprve kanadský šampionát žen a hned po něm věhlasný turnaj Brier, jehož vítěz reprezentuje Kanadu na nadcházejícím mistrovství světa mužů, které se koná, kde jinde než v Calgary. To není ani zdaleka všechno. Před pár dny vyvrcholilo nadstavbovými zápasy mistrovství Kanady v kategorii mixed doubles. Za týden bude zahájen světový šampionát mužů, po něm se odehrají dva Grand Slamy a celý seriál zakončí mistrovství světa žen. Ano, curling se odstěhoval do provincie Alberta, kde v "curling bubble" prožívají hráči a realizační týmy úplně jiné soutěže, než na které byli kdy zvyklí. Režim je přísný. Izolace, karanténa, měření teploty, PCR testy, roušky, desinfekce, dodržování vzdáleností, atd, to jsou okolnosti, které jsou nedílným doplňkem zde hraných curlingových zápasů. Letošní Brier byl z mého pohledu trochu poznamenán nedostatkem odehraných turnajů, a tedy menší rozehraností týmů, ale to platilo jenom na začátku. Závěrečná kola a nadstavba nabídla skvělý zážitek v podobě výborných individuálních i týmových výkonů. Po dosud nezdařených finálových pokusech, konečně vyhrál tým Bottcher, když v závěrečném utkání zdolal tým Koe. Zajímavějším duelem ale bylo semifinále, ve kterém Bottcher porazil tým Dunstone až závěrečným angle raise na pět metrů. Lehce ve stínu předcházejících kanadských mistrovství zůstal šampionát mixed doubles, ve kterém zlato bere dvojice, která si to historicky "zaslouží" nejvíce: Einarson, Gushue. Proč? Protože oba v loňském roce se svými týmy (oba v pozici skipů) nemohli odehrát světová mistrovství, ač si právo reprezentovat vybojovali svými výhrami v Briers a Scotties. Držme palce českým zástupcům, kteří v závěru sezóny ještě zasáhnou do bojů o medile a důležité olympijské body. Jsou to nejprve vozíčkářům ve Finsku, pak ženy v Calgary a nakonec smíšená dvojice ve Skotsku.


foto: Einarson, Gushue - kanadští šampioni mixed doubles

 

«»

↑ nahoru

Málo curlingu.

2. března 2021 PELL-MELL
Málo curlingu.

Curlingu je málo. Vlastně skoro žádný. Martin Bukovský slíbil seriál o historii českého curlingu, ale nesplnil. Svazové stránky nenabídly nic. Sociální sítě rovněž neprodukují nic o českém curlingu. Turnaje se nehrají. Mistrovství Evropy se nekonalo, mistrovství světa žen připravované ve Švýcarsku bylo zrušeno a na šampionát mužů jsme se nekvalifikovali. Jisté to mají vozíčkáři a mixed doubles. Ženy snad mají nějakou šanci, pokud se dohodne WCF s Kanadskou curlingovou asociací a vloží mistrovství žen do nacvakaného kalendáře sportovního centra zimních sportů v Calgary. Věřme, že se to podaří. Po tom dlouhém půstu přišlo vítané osvěžení v podobě zpožděných Youtube přenosů z  „Curling Capital“. Přehlídka osmnácti kvalitních kanadských ženských curlingových týmů nastoupila na přelomu února a března do turnaje o titul národních šampionek v rámci tradičního tzv. Tournament of Hearts neboli Scotties. Podnik hostilo Calgary za detailně nastaveného bezpečnostního protokolu. Žádní diváci, pouze postavy z kartonu lemovaly ochozy a v hale s kapacitou několika tisíc diváků bylo v některých okamžicích až tísnivé ticho. Standardní, a jako vždy kvalitní bylo komentátorské obsazení. Celá řada postřehů, zajímavá grafika včetně aktuálních informací a drby ze zákulisí propojené vtípky a žertíky, to je každoroční slovní pinkaná Russe Howarda, Vica Reutera a jejich dalších tří kolegů. Ani letos to nebylo jiné. Patrné bylo výrazné omlazení startovního pole, byť k vidění byly i staré osvědčené tváře. Například juniorka Zachariasová (aktuální juniorská mistryně světa) versus veteránka Sherri Anderssonová (finalistka 2002) tvořily jisté protiklady, ale výkonnostně a hlavně výsledkově nebyly mezi mladými a zkušenými zas tak  velké rozdíly. V letošním ročníku se do nadstavby těsně nedostal tým olympijské vítězky Jennifer Jonesové v sestavě s dvojnásobnou zlatou medailistkou Keitlyn Lawesovou a nově také bývalou jedničkou Lisou Weagleovou (původně tým Homan). Ani jednu ze dvou postupových možností jim nedovolila využít mladá skipka z Edmontonu Laura Walkerová, která solidním výkonem vybojovala účast v semifinále. Oživením a sympatickým zpestřením byl francouzsky mluvící tým z Québecu (skipka St. Georgesová, lead St. Georgesová a kouč St. Georges), který nejen že postoupil do Championship pool, ale bojoval o postup do play-off mimo jiné ve velmi vyrovnaném duelu s finalistkami posledních tří mistrovství Kanady, týmem skipky Rachel Homanové. Odměna sto tisíc kanadských dolarů za výhru ve finále však putovala stejně jako loni k týmu Kerri Einarsonové. Přes dvě prohry v průběhu turnaje prokázal tento ženský kolektiv z Manitoby výbornou trvalou výkonnost. Podobně jako minulý rok, málem klopýtl těsně před cílem nepovedeným runbackem , čímž daroval soupeři dvojku a připustil dorovnání výsledku. V posledním endu si však obhájkyně titulu výhru pohlídaly. Slavnostní ceremoniál vykazoval jisté znaky rozpačitosti vycházející z velmi přísných bezpečnostních opatření, ale vítězkám to radost nezkazilo. Družstvo Anny Kubeškové se před rokem těšilo na konfrontaci s tímto kanadským týmem, ke které však v Prince George nedošlo kvůli počínající pandemii Covidu-19. Snad letos očekávanému duelu nic nezabrání.


foto: tým Einarson (Manitoba)

 

«»

↑ nahoru