Pro curling letošní sezóna končí a jedinou výjimkou je kategorie mixed doubles, která má svůj světový šampionát za pár dní v Aberdeenu. Teď právě v kanadském Calgary finišuje Mistrovství světa žen 2021. Český národní tým, který se umístil na dvanáctém místě se třemi výhrami, do play-off nepostoupil a přímý postup na olympiádu 2022 mu tedy unikl. K dispozici je však ještě druhá cesta přes dodatečnou kvalifikaci. Ta se bude hrát na konci tohoto roku. Češky se na vrchol sezóny připravovaly v inkubátoru roztylské curlingové haly v Praze. Několik měsíců převážně technické přípravy proběhlo v podmínkách, které byly z klubového hlediska velmi dobré, ale povaha ledu a úprava kamenů neodpovídala parametrům světových a evropských šampionátů. Zejména trajektorie byly diametrálně odlišné, což neumožnilo trénovat některé typy herních situací. Naprostý výpadek herního zatížení a nulový kontakt se zahraničím v podobě turnajů a kempů byl důsledkem dodržování opatření a nařízení daných dlouhotrvajícím nouzovým stavem. Ve srovnání se zbytkem startovního pole jsme měli v této oblasti značný hendikep. Aniž bych tušil, kdo bude letošním šampionem v kategorii žen, konstatuji, že výtečné výkony předváděly Švédky, Švýcarky a Rusky. Tato družstva se dokázala srovnat s neobvyklými okolnostmi nejlépe, možná i díky tomu, že odehrály v Calgary řadu zápasů těsně před mistrovstvím. Za očekáváním zůstaly asijské týmy. Samozřejmě, že jsme velice rádi, že jsme tady mohli být a hrát, ale ve srovnání s minulými lety působil šampionát trochu jako chudý příbuzný. Žádní diváci, po řadu dní žádné televizní ani stream přenosy, velmi stísněná warm-up zóna, omezení počtu osob na lavičce koučů, pouze několik fungujících dobrovolníků (patří jim velký dík), absence elektronického systému kontrolujícího dodržení pravidla o uvolnění kamene na hog-line, problematická a nejednotná rozhodnutí rozhodčích ohledně používání smart watch, atd. Skoro se až vkrádá pocit, zda vůbec má za takových okolností mistrovství světa proběhnout? Přes všechny rozpaky však moje odpověď zní ano. Pro český tým to byla jediná možnost jak srovnat úroveň vlastních aktuálních schopností s ostatními. Porovnání pro náš tým dopadlo dobře - nikoli výborně nebo skvěle, ale ani katastrofálně nebo mizerně. Anna, Bětka, Míša, Ežen a Petra jsou výborný kolektiv, který je schopen krátce po skončení turnaje vše vyhodnotit a plánovat další aktivity. V zásadě profesionálním způsobem. Víme na čem pracovat, co zlepšit, na co se soustředit, zkrátka jak na to. Pro některé hráčky byl tento šampionát velikou zkušeností a inspirací, a pro všechny dohromady poučením, že se vždy mohou stát věci, které nikdo nemůže předpokládat a je třeba je řešit s nadhledem, sebevědomím a rozumem. Světový curling se, po krátké pauze, opět vydal směrem k olympijským hrám a český ženský tým chce a bude na této cestě hrát významnou roli.
«»
↑ nahoru
Všichni víte, že v pátek byla česká děvčata na ledě vlastně neustále. Tak, aby nikdo na front endu nehrál tři zápase za sebou, protočili jsme sestavu a jak Ežen, tak Péťa i Míša hrály jen proti dvěma soupeřům v tento den. Jako první nás čekaly Němky, hrající v sesterské sestavě Jentschových spolu s nositelkou příjmení bývalého německého reprezentanta Holgera Hoehneho. My jsme chybovali ve čtvrtém endu a trest v podobě inkasované čtyřky nás dostal do deficitu šesti bodů. Druhou polovinu utkání jsme po výborném výkonu sice vyhráli 7 : 2, ale o jeden kámen to nestačilo na prodloužení o extraend. Po krátké pauze jsme nastoupili proti stříbrným medailistkám z poslední olympiády, tedy korejskému týmu. Vyrovnané utkání, hrané na krajní dráze přineslo řadu zajímavých momentů a rozhodující nakonec byla korejská jednička uhraná proti naší výhodě v pátém endu. Podlehli jsme 4 : 7. Opět krátká přestávka a na stejné dráze, ale jinými kameny jsme hráli s týmem Dánek, kde nejvýraznějšími osobnostmi jsou mnohonásobné reprezentantky a olympioničky sestry Dupontovy. Zápas přinesl chyby i krásné okamžiky. My jsme věděli, že už je to náš poslední duel sezóny a směřovali jsme k vítězství. Poslední kámen hraný Annou však o milimetr nebo dva nedotočil do správného úhlu, a tak nám dnešní náročný trojboj nepřinesl žádné vavříny. Tolik tedy zpravodajské povinnosti. Postřehy, komentáře, analytické poznámky a vůbec obecný příspěvek o Mistrovství světa 2021 v curlingu žen napíšu až zítra nebo pozítří. Teď už jdeme zaslouženě na kutě a myslím, že nám budou v noci pod zavřenýma očima jezdit kameny.
foto: odhazuje Petra, mete Ežen, v pozadí Míša
«»
↑ nahoru
Je to trochu k pláči, ale opravdu máme úplně volný den, po kterém nás čekají tři zápasy v řadě. Rozpis zápasů se letos opravdu nepovedl, i když je třeba říct, že okolnosti byly nestandardní. Nejen zrušení původního termínu šampionátu, ale i rozšíření startovního pole o jeden tým na celkový počet čtrnáct, dále pozitivní testy členů TV štábu, které vyústily ve zrušení jednoho hracího kola a také oprávněná snaha udržet vše pod kontrolou a nedopustit nákazu sportovců. Celkem smutně jsme se stali jediným účastníkem, který doplatil na změny nevídanou náloží na samotný závěr turnaje - viz ironicky míněný text v sekci sport mých profilových stránek: zde. My jsme využili volný čas zejména k regeneraci. Domluvili jsme se na určitých krocích, které jsme vzápětí realizovali. Tady chci poděkovat Markovi Vydrovi za rychlou reakci na náš apel ve formě bleskového odeslání dopisu na WCF obsahujícího žádost o řešení bezprecedentní situace. V odpoledních hodinách jsme sami pro sebe vše uzavřeli a začali se koncentrovat na zítřejší maraton. Já jsem ještě rozhořčeně komunikoval s organizačním výborem, ale spíše proto, aby se podobné věci v budoucnu neopakovaly. Večer jsme absolvovali treninky na jednotlivých drahách, ověřili jsme si funkčnost příslušných sad kamenů a já ještě vedl debatu s rozhodčím, který mi vytkl, že mám obličejovou roušku s nápisem "not fair". Po dohodě s týmem jsem ji zvolil jako jemnou formu upozornění na nespravedlnost, které se dostalo českému týmu (viz foto).
«»
↑ nahoru
Dnes ráno jsme ještě chvíli času věnovali vzniklé situaci. Asi nejvíc nás na tom trápí, že nám národní trenér prostě přišel oznámit změnu rozvrhu zápasů, který nás, jako jediný tým, posílá do tří zápasů v řadě. Jsme opravdu hluboce zklamáni tím, že nikdo z WCF nechápe, že tímto rozhodnutím vytváří nerovnou soutěž účastníků šampionátu. Navíc, významnou roli prý hraje televizní společnost, která formulovala požadavek na rozvrh zápasů. Fair play a zdraví atletů je tím odsunuto na druhé místo, a to v situaci, kdy se hraje o olympijskou účast, prestiž, dobré jméno, zachování přízně sponzorů a podporovatelů a dodržení podmínek pro státní podporu. Vzrušenou debatu jsme museli ukončit, abychom vůbec byli schopni odehrát středeční zápasy. Odpoledním soupeřem jsou Rusky, zatím neporažený tým. Dlouhodobě se ruské hráčky prezentují jako technicky i takticky vyspělý kolektiv, který pravidelně dosahuje na nejvyšší příčky. V první polovině jsme chvilku dotahovali jejich malý náskok, ale o přestávce byl stav vyrovnaný. Pak se rozpoutal boj o výsledek. Po osmi endech bylo znovu srovnáno, ale výhodu držely Rusky. My jsme je v devátém endu zkušeně pustili do vedení o bod a v desátém jsme chytře vypracovanou trojkou strhli výhru na svou stranu. Cenný skalp po dobrém výkonu. Bohužel rozpisem dané minimum času na regeneraci, a už na nás čekají reprezentantky USA. Americký curling je neprávem poněkud ve stínu toho kanadského. Mnoho desítek tisíc hráčů a hráček s rozvětveným systémem soutěží však dokáže vždy vygenerovat kvalitní reprezentační tým hvězd a pruhů. A tak je tomu i letos. Začali jsme dobře, ale již po půlce zápasu jsme měli deficit tří bodů. Zřejmě i pod vlivem mentální únavy způsobené všemi těmi nepříjemnými okolnostmi, jsme v sedmém endu vše vsadili na jednu kartu a zvolili totální ofenzivu. Ta však nezafungovala a výsledkově jsme se propadli o hodně bodů. Hned po prohraném zápase znovu následovala debata s jedním z rozhodčích o nekorektním a nešťastném řešení, kterým organizátoři bez skrupulí obětovali český tým. Neoficiálně máme sice plné sympatie všech, se kterými mluvíme, ale rozpis platí a my budeme v pátek hrát a hrát a hrát. Dokud nepadneme.
foto: výsledková tabule po zápase s Ruskem
«»
↑ nahoru
Eva a Anna se spolu utkaly na mistrovství světa již v roce 2007. Byl to juniorský šampionát a Anna tehdy vyhrála. Od té doby proti sobě stanuly již mnohokrát. Často to byly vyrovnané bitvy, ale postupně se bilance vyvinula lépe pro Eve Muirhead. Zkušenosti této skotské skipky zahrnují vše myslitelné, včetně olympijských her a Continental Cupu. Vyrovnané utkání českého týmu se skotským vyvrcholilo desátým endem za vyrovnaného stavu. O pár centimetrů byl na konci lepší červený kámen a ten patřil Skotkám. Velmi dobrý výkon Češek tedy nekorunovala výhra, ale „jen“ dobrý pocit příslibu do pokračování mistrovství. Sprcha přišla vzápětí, a to z nečekané strany. Národní trenér Brad Askew přispěchal do čtyřicetiminutové přestávky před zápasem se Švýcarkami se senzačním prohlášením. WCF se prý rozhodlo, že vyřeší problém s přesunem našeho zápasu s Dánskem tím, že nás nechá hrát v poslední den tři zápasy za sebou. Pro méně obeznámené, to znamená cca devět hodin na ledě s minimální, až žádnou pauzou na odpočinek či na jídlo. Nikdy v minulosti se taková věc nestala a údajně s tím nemůžeme nic dělat, protože jiné řešení není. Naše rozčarování bylo obrovské o to víc, že jsme se potřebovali koncentrovat na nadcházející duel a tahle vzrušená debata nám opravdu nepřidala. Trochu naštvaní a dost zklamaní z toho, jak s námi zacházejí, jsme se Švýcarkami sice dobře začali, ale po půl hodině jsme začali chybovat a precizně hrající soupeř nás rychle přehrál. Do zítřka musíme setřást rozhořčení a odehrát dobře zbytek turnaje.
foto: Anna a Míša v dobrém rozmaru
«»
↑ nahoru
V Calgary je celkem chladno a občas prší. Slunečné chvilky jsou vzácné, a pokud přijdou, snažíme se užít si je na balkónech. Vyvěsili jsme českou vlajku a cítíme se trochu víc jako doma. Objevují se další problémy. Přibyli další členové televizních štábů s covidem a už tedy definitivně žádné přenosy z MS nebudou. Patrně se to projeví na plnění pojišťoven, které budou muset uhradit ušlé zisky. Naše zápasy byly kvalitní, ale nikoli vítězné. S Čínou jsme se dostali výsledkově pod tlak v první polovině utkání a přes velkou snahu a vygenerované příležitosti jsme nedokázali odolat strojově přesné hře Asiatek. Zápas se Švédskem byl jiný. Ovlivnila ho hodně situace z druhého endu, kdy se jedna z našich hráček, při metení v cílových kruzích dotkla jedoucího kamene. Po obšírné debatě se Švédky rozhodly, že si přisunou svůj nebodující kámen do kruhů a tím si vytvoří možnost skórovat třemi body. Vzápětí to i úspěšným pokusem potvrdily. Mrzelo nás to, ale pravidla hovoří jasně a dávají poškozenému týmu právo situaci vyřešit po svém. My jsme se z toho chvíli vzpamatovávali, což nás stálo další dva body. V druhé polovině utkání jsme byli lepším týmem, ale manko už se dohnat nedalo. Zítra máme další dvojzápas s posunutými začátky. Čekají nás další testy a budeme čekat na jejich výsledky. Objevující se případy virové nákazy způsobují třeba i to, že nám úplně přestali uklízet v hotelu, byť i před tím to bylo každý třetí den. Druhá polovina šampionátu je před námi a ještě to bude zajímavé.
foto: vlajka (laskavě zapůjčil Jiří Drábek) na balkóně, za vlajkou sedí kouč a na vedlejším balkóně sedí Míša (fotografovala Petra ze svého balkónu)
«»
↑ nahoru
Nedělní rozlosování, které zahrnovalo dva české zápasy, doznalo výrazné změny. Začalo to celé již při sobotním večerním tréninku, který byl na poslední chvíli zrušen z toho důvodu, že mezi členy televizního štábu se objevil Covid-19. Vedení soutěže, ve spolupráci s místními zdravotními autoritami, se rozhodlo, že pro jistotu počká na výsledky posledních testů hráčů a trenérů. V noci ještě přišel email, který oznamoval, že první nedělní kolo se ruší a zařazené zápasy budou odehrány v jiném termínu. Tím jsme přišli o duel s Dánkami. Všechny testy byly nakonec deklarovány jako negativní a šampionát mohl pokračovat. Pro nás to znamenalo, že večer v půl osmé odehrajeme utkání s Japonskem. Japonky se prezentovaly jako konzistentní tým, který chyboval, když byl pod tlakem, ale běžné herní situace zvládal s velkou rutinou. My jsme ve čtvrtém endu o pár centimetrů neodvrátili hrozící čtyřku, a to nás stálo zápas. Další endy, hrané na hraně rizika, nedopadly tak, jak jsme potřebovali, mimo jiné i vinou složitých technických podmínek znesnadňujících čtení ledu. Soupeř ale byl celkově lepší a výhru si zasloužil. Z večerního tréninku (tentokrát se konal) jsme se vrátili s Petrou a Ežen ve tři čtvrtě na dvanáct a potřebujeme se vyspat na zítřejší dvojzápas s Čínou a Švédskem.
foto: Švýcarky daly Dánkám osmičku, sedm kamenů už je v kruhu, osmý dojíždí.
«»
↑ nahoru
Sobotní májové počasí v Calgary přineslo nejen přeháňky, ale i další výhru českému týmu. Soupeřkami byly Estonky. Měli jsme dnes poprvé červené kameny, a to znamenalo první trénink. Čekali jsme, že led bude pomalejší, ale rozdíl mezi prvním a druhým tréninkem byl větší, než jsme předpokládali. Důsledkem toho byly méně přesné pokusy v rámci Last Stone Draw. Výhodu tedy získaly Estonky, které byly přesnější. Začátek přesto patřil Češkám. Po třech endech jsme vedli 3 : 1 a měli jsme výhodu. Čtvrtý end však přinesl zlepšenou hru soupeře a my jsme si vybrali slabší chvilku. Sice jsme stále drželi vedení, nebo alespoň výhodu při vyrovnaném stavu, ale přece jen jsme po devíti endech prohrávali o kámen. Trochu nervózní závěr zápasu, kdy Estonkám nezbývalo na poslední kameny příliš mnoho času, jsme dobrým taktickým postupem přetavili v potřebnou dvojku na výhru. Vzhledem k tomu, že nás dnes čeká jen večerní trénink, dali jsme si před večeří, a po nezbytném testování na Covid-19, týmový mítink, na kterém jsme vyhodnotili první čtvrtinu turnaje. Dospěli jsme k závěru, že nás čeká ještě hodně práce. Ale kvůli tomu jsme do Calgary přicestovali, takže žádné převratné zjištění.
foto: Betty uděluje pokyny
«»
↑ nahoru
Los nám přichystal jako první chod tým Italek se skipkou Constantini. Začátek od 9,00. Všechno je na tom letošním mistrovství trochu jinak. Nejsou šatny, takže si jenom přezouváme boty, ale jinak přijíždíme už oblečeni do sportovního. Sedáme si k označenému stolku s pár židlemi ve volném prostoru. Já píšu sestavu do tabletu, ale musím použít speciální dezinfikovaný stylus. Koučové soupeřících týmů sedí na různých stranách za výsledkovými tabulemi a i zde je počet židlí omezen. Na dvě, tedy pro jednoho trenéra a pátou hráčku. S Italkami získáváme výhodu posledního kamene díky lepším pokusům na předzápasovém tréninku. V zápase jsme o něco lepší než soupeřky, i když se trochu potýkáme s ledem a kameny. Podmínky se dost odlišují od těch, které známe z Prahy. V celém utkání si udržujeme vedení a nakonec získáváme první výhru na tomto šampionátu. V podvečer máme na programu tým Kanaďanek, který odpoledne těsně prohrál se Švédkami. Televizní kanál TSN dává hezkou grafickou upoutávku a příznivci curlingu mohou sledovat duel Kanada – ČR v přímém přenosu s komentářem Russe Howarda, Sheryl Bernard a Vica Rauterse. Hned ve druhém endu se dostáváme do potíží. Keri Einarson vyráží náš nejlepší kámen sice se štěstím, ale i tak je to trojka proti nám. My kontrujeme jenom jedničkou. Kanaďanky jsou přesnější a daří se jim proměňovat šance, které se jim naskýtají. Utkání ukončujme předčasně, protože deficit už je příliš velký. Po dnešku tedy bilance jedna – jedna. Zítra máme Estonky od 14,00.
«»
↑ nahoru
Čtvrteční program je ve znamení tréninků. Ten první je brán jako oficiální pre-event trénink a skládá se ze čtyř dvanáctiminutových slotů na jednotlivých drahách. Celkem tedy 48 minut. Nejprve se však musíme přesunout do haly. Kontrola našeho pohybu je všudypřítomná, a tak nás místní security, reprezentovaná čtyřiašedesátiletým Libanoncem, upozorňuje, že se kromě nutného měření teploty a záznamu hodnoty do mobilní aplikace, musíme pomocí skenu akreditační karty odhlásit z hotelu a následně se zalogovat v hale. Doba přejezdu mezi objekty se monitoruje, takže na nějakou pauzu nebo prohlídku nejbližšího okolí můžeme zapomenout. Hala, vzdálená 700 metrů vzdušnou čarou, je součástí sportovního areálu, kde se v roce 1988 konaly zimní olympijské hry. Renovovaný interiér hokejovky obsahuje stropní dřevěné lepené vazníky, které tvoří vnitřní prostředí útulnější, než na běžných zimních stadionech bývá. Teplota u ledu je znatelně vyšší, než jsme zvyklí, budeme muset trochu upravit oblečení na hru. Led je zatím čerstvý, pomalý, s točením skoro šest stop. Ale je jasné, že je to správný soutěžní led, který musíme sledovat a pravidelně vyhodnocovat, abychom mohli přizpůsobit využití svých dovedností podmínkám. Víme, že kameny byly těsně před MS upraveny, a proto spolu s nevyzrálým ledem vykazují takovéto vlastnosti. Všechno to bude mít ještě vývoj. Televizní štáb si pořídil první fotografie týmů, aby mohl doplnit grafiku přenosů a takhle to slušelo našim ženám. Viz foto.
«»
↑ nahoru
Opravdový curling je už doslova za rohem. Absolvovali jsme přestěhování do hotelu Sheraton a podstoupili jsme další test a měření teploty. Teploty zapisujeme do zvláštní aplikace, která nám po správném zodpovězení sedmi otázek (správné odpovědi jsou NE) a přijatelné teplotě vystaví oprávnění vstoupit do haly. Máme akreditace a víme termín zítřejšího tréninku. Hala je od nás 700 metrů. Jsme zase o krok blíž. Tým s pozitivními výsledky testů jsou Němky. Už pár dní je nikdo neviděl, asi nejpřísnější izolace. Oficiální report WCF říká, že se Německo nezúčastní zítřejšího tréninku, ale o případném zrušení účasti německého týmu na šampionátu se nemluví, ani nepíše. My to neřešíme. Za hodinku jdeme losovat s Číňankami o pořadí tréninků ve vzájemném zápase a večer se s Annou zúčastníme on-line team mítinku. Počasí se proměnilo v jarní. Teploty nad patnáct stupňů, slunce na obloze a žádný déšť. Na hotelovém parkovišti sedí Kanaďanky v kempinkových křesílkách a klábosí. O kus dál na obrubníku sedí Dánky a dělají totéž. Kolem spořádaně pochodují Korejky a o kus dál Rusky kopou do míčku, který se podobá hakisaku. Na jednom z balkónů sedí Italka, naše Petra si na svém balkóně vypíná houpací síť a Brad v šortkách stojí u zábradlí svého pokoje a pozoruje okolí. Nesmíme opustit hotelový areál, což v praxi znamená trávit čas na parkovišti nebo v pokoji. My ten náš sport máme fakt rádi.
foto: že by byl v hotelu ubytován někdo od ledu?
«»
↑ nahoru
Z jednoho dne jsou dva, skoro tři. Navíc. Někdy jindy a někde jinde by to bylo docela fajn, například na dovolené u moře, kde každý den navíc je vítaný. V izolaci to však rozhodně žádná výhra není. Včera jsme měli sbaleno a řešili logistiku převozu zapůjčeného fitness vybavení z hotelu do hotelu. Dnes objednáváme on-line další potraviny, abychom nestrádali, protože nemůžeme ani krok. Máme sice za sebou další dva testy, ale výsledky nevíme. Předpoklad je, že když budou oba testy v pořádku, tak bychom se měli ve středu, v průběhu dne, přestěhovat do „bublinového“ hotelu a možná si ve čtvrtek zatrénujeme. Jsou to však jen spekulace. Jediným pevným bodem v našem zmenšeném světě se tak stal Měsíc a jeho cyklus. Na jasné obloze zářil do daleka a visel nad městem jako statický megadron. Superúplněk se dal pozorovat zpoza okna a scenérie byla nádherná. Ne že by to byla zrovna akční či adrenalinová zábava, ale zpestření těch marně ubíhajících hodin to rozhodně bylo.
Tak ještě nejčerstvější update: Ve středu v 13,00 místního času se přesunujeme do Four Points Hotel a ve čtvrtek možná led. Ale to ještě uvidíme, protože více detailů zatím není. Mimochodem pořád není jasné, který tým má problémy a my bychom to docela rádi věděli. Nikoli ze zvědavosti, ale prostě pro sichr.
foto: superúplněk nad Calgary
«»
↑ nahoru
Pečlivě budovaný plán se zbortil během pár minut. Ne, že by nebyl po ruce náhradní, ale stejně je to nepříjemné. Původně jsme měli opouštět karanténní hotel dnes, ale z důvodu dvou pozitivních testů u nejmenovaného týmu, se celý proces o jeden den posouvá. My máme od organizátorů potvrzeno, že jsme ok, a že náš kontakt s těmi postiženými není charakterizován jako blízký. Vzhledem k tomu, že to může být kdokoli, vnímáme tu závěrečnou informaci jen jako informaci a nevyvozujeme z ní žádné další závěry. Pro účastníky šampionátu ubytované v Best Western Holiday Inn nuceně o den déle, tak přibývá ještě jeden kontrolní PCR test. Pokud tedy opravdu některý tým bude kvůli Covidu-19 vyřazen ze soutěže, bude to znamenat přepracování rozpisu a vlastně i mírné zkrácení trvání. Přesných informací je zatím pomálu a musíme být trpěliví. Nálada je pořád dobrá a věřím, že vydrží. V mezičase můžete mrknout na web týmu Kubešková.
Fotky, které zatím publikuji jsou nudné, ale nic lepšího nemám, toto je pohled na testovací frontu v karanténním hotelu
«»
↑ nahoru
Dosud poněkud monotónní program české reprezentace zpestřují některé neobvyklé aktivity. Dnes to bylo například měření teploty pomocí skenovacího zařízení, které na závěr procedury každému sdělilo, že jeho teplota je normální. Toto měření s kladným výsledkem se brzy stane každodenní nutností a nezbytným předpokladem pro vstup do haly. Televizní přenosy z Player´s Championship nabídly dnes atraktivní porovnání sil finálových dvojic. V ženách týmy Einarson a Homan a v mužích Gushue a Mouat. Dopolední duel žen byl ve své druhé polovině trochu bez jiskry, protože aktuální mistryně Kanady a reprezentantky javorového listu pro nadcházející světový šampionát (Einarson) získaly tříbodový náskok a zbytek rutinně dohrály. V mužích to byla přetahovaná a taktická bitva stále se lepšících Skotů proti zkušenému olympijskému vítězi z roku 2006. Zkušenosti tentokrát nestačily a důležitou trofej spolu s vysokou peněžitou odměnou si domů odvážejí Skoti. Hned po konci grandslamového finále se rozeběhne rekonstrukce plochy a drobná úprava zázemí. V hale je nutné rozpustit led, udělat nový, do ledu vložit reklamy a slogany sponzorů mistrovství světa a také připravit jiné sady kamenů, než se kterými se hrály Grand Slamy. Až bude vše hotovo, bude patřit ledová plocha ve Winsport´s Markin MacPhail Centre na dvanáct dní (včetně tréninků) pouze ženám.
foto: výhled z hotelového pokoje na zamlžený a pod mraky se krčící Calgary downtown
«»
↑ nahoru
Zdá se, že náš zpřísněný karanténní režim, který jsme drželi v Praze pár týdnů před odletem, přinesl své ovoce. Výsledek prvního kola testování celého českého týmu nese označení „negativní“. Mezitím jsme absolvovali už druhé kolo stěru z krku a na rezultát si pár hodin počkáme. Od organizátorů máme pevně určené časy, ve které se dostavujeme na testovací místo. Chvíli čekáme v rozestupech, podepíšeme identifikační formulář a pak se nás ujme jedna ze zdravotnic. Té mé jsem se zeptal, jestli je to náročná práce. Odvětila, že nikoli a že důležité je, aby to hlavně dobře dopadlo. Náš denní režim obsahuje kromě samozřejmého stravování i prvky fyzické přípravy a komunikaci přes aplikaci Zoom. On-line probíráme nejen organizační záležitosti, ale také společně pijeme kávu a vyprávíme si příběhy. Došlo i na společné řešení matematických příkladů a skládání slov z přeházených písmenek. Pobyt nám zpříjemňují televizní curlingové přenosy, které doplňují nabídku sportovních kanálů zahrnující hlavně hokej, baseball a basketbal. Druhý curlingový Grand Slam je už ve fázi nadstavby a my jsme čím dál víc natěšení na okamžik, kdy poprvé vstoupíme na šampionátový led. A to by mělo být za tři dny.
foto: printscreen týmové on-line debaty
«»
↑ nahoru
Village Park Inn, součást sítě Best Western Plus, leží na Crowchild Trail v severozápadní části Calgary. Typická severoamerická hotelová stavba nabízí spolu s prostornými pokoji bazén s vířivkou, vysokorychlostní internet, kávu a čaj na pokoji, fitness centrum, prádelnu a na každém patře výrobník ledových kostek. To by nebyla až tak marná nabídka, kdybychom nebyli v přísné individuální izolaci. Zabíráme osm „single rooms“ a komunikujeme mezi sebou pomocí chatovacích aplikací a s personálem prostřednictvím pevného telefonu. Z hotelového vybavení oceníme tedy jen internetové připojení a kávovar, protože to má každý z nás na pokoji. Dnes nás čeká první testování a možná i měření teploty. To probíhá v určeném hotelovém salónku a pro nás je to příležitost jak opustit na okamžik místnost 4 x 5 metrů, ve které jinak trávíme veškerý čas. Možná se i zahlédneme a třeba na dálku prohodíme nějaké slovo. Opatrně, tak trochu po kúdelovsku, s napůl zakrytými ústy, aby nikdo nevěděl, co říkáme. Já vím, zní to přehnaně dramaticky. Jako kdybychom byli ve vazební věznici za nějaký zločin spáchaný organizovanou skupinou. Ne, ne. Pokoj je docela příjemný, v televizi začne za chvíli přímý přenos z curlingového Grand Slamu a snídaně, kterou jsem si objednal, byla moc fajn. Připravil jsem si k ní i časopis, který jsem koupil v Praze na letišti a dovedu si bez problémů představit, že to tady v té izolaci/karanténě přežijeme bez újmy na zdraví. Za tři dny se stěhujeme do jiného hotelu a už budeme moci fungovat jako týmová bublina. I počasí, podle předpovědi, má na odiv brzy vystavit jarní teploty někde k patnácti stupňům. To je v porovnání s dnešními mínus šesti slušný pokrok.
foto: snídaně v kanadském hotelu s českým časopisem
«»
↑ nahoru
Trochu nervozity, hodně očekávání, spousta povinností, nějaké ty obavy a celkově pořádný balík práce provázel počátek roku 2021. Český reprezentační tým žen v curlingu se nejprve chystal na světový šampionát ve Švýcarsku, aby se pár týdnů před jeho plánovaným konáním dozvěděl, že v zemi helvétského kříže mistrovství světa nedokážou zorganizovat z bezpečnostní důvodů. Už to vypadalo, že curlerky jsou zakleté, protože před rokem bylo mistrovství 2020 zrušeno těsně před zahájením, ale nakonec došlo k akceptaci nabídky kanadského Calgary a mistrovství světa žen 2021 bude třicátého dubna zahájeno. To, že samotnou přípravu provázely trable je celkem jasné a bylo by divné, kdyby tomu bylo jinak. Ve zmatek, zmar a pasivní očekávání věcí příštích proměněný život Čechů se promítnul do všech sfér života, sport nevyjímaje. Nouzový stav přecházející volně do pandemického režimu spojený s chaotickou komunikací ústící v nepřehledné restrikce ignorující potřebu pohybu, sportu a aktivního života působil celému týmu potíže zejména po mentální stránce. Ilustrací a důsledkem je fatální nedostatek odehraných zápasů ve srovnání s většinou družstev ze startovního pole, které na nás čeká v Calgary. Tréninkový kalendář týmu se podařilo dost zaplnit díky možnosti využívat led v roztylské curlingové hale. Nastavený systém pravidelných testů, mapující základní technické dovednosti jednotlivých hráček plnil svůj účel a relativně nové složení týmu - dva roky - začalo fungovat na plné obrátky. Po stovkách hodin strávených nekonečným posíláním dvacetikilových kamenů po ledě sem a tam, po tisícovkách tahů koštětem při metení kamenů na potřebné pozice, po několikrát vyřvaných hlasivkách skipky a viceskipky a po desítkách hodin detailních rozborů složitých i jednoduchých herních situací spolu s koučem konečně nadešel den, kdy se tým přesunuje do místa konání světového mistrovství. Ani to však nejde hladce. Již zarezervované lety jsou rušeny leteckými společnostmi, následně jsou sice nahrazovány podobnými lety, ale dříve zadaná data již nefungují a vše je třeba dělat znova a znova. Díky bohu většinu této sisyfovské práce vykonává svazový koordinátor a my jsme jen aktivními účastníky procesu. První let je z Prahy do Curychu. Letiště je mnohem prázdnější než jak ho známe z dřívějška a odbavení by mohlo jít rychle. Zdání však klame. Narážíme na nutnost nainstalovat si a vyplnit švýcarskou aplikaci pro přílet do Curychu. Ta však obsahuje pro nás nevyplnitelné položky, jako třeba adresu pobytu v místě příletu ve Švýcarsku. Letištní personál navrhuje, ať tam uvedeme Kloten, což je opravdu adresa curyšského letiště. My však do formuláře uvádíme naše domácí adresy. Nakonec se v Curychu ukazuje, že vyplněný dotazník nikdo vidět nechce a nikoho nezajímá. Neobvyklý je let do Montrealu, který v Airbusu A330 obsazuje pouhých 24 osob. Je to mimo jiné pětice českých curlerek, trojice českého realizačního týmu, tři švýcarské hráčky a dánská trenérka Estonek. Swiss Air tedy vypravuje takřka curlingový speciál. Před desátou večerní českého času přilétáme do Montrealu a před námi je více než čtyřhodinová pauza. Malé letištní jídlo, několik kapitol v knize a pár epizod oblíbeného seriálu nás drží vzhůru, protože považujeme za lepší teď neusnout. Vnitrostátní spojení Montreal - Calgary, trvající víc než čtyři hodiny, je skoro vyprodané. Letušky mají igelitové oblečky a namísto jídla nám servírují desinfekční ubrousky, malinkaté lahvičky s desinfekcí, sluchátka k info systému, vodu a nevelký sáček s preclíky. Po přistání čekáme spolu s Italkami, částí Švýcarek a Němkami na kufry. Jsme tady. Ještě kontrolujeme telefony a zatím žádná zpráva o zrušení šampionátu. Snad to tedy tentokrát vyjde.
Anna a Míša - Airbus jako tělocvična
«»
↑ nahoru