Mistrovství České republiky v curlingu je ve své nadstavbové části nepochybně vrcholem sezóny pro týmy, kterým se buď podařilo do závěrečných kol proniknout, nebo se do nich kvalifikovaly díky loňskému mistrovskému titulu. Play-off MČR je důležité a významné nejen pro účastníky, ale i pro fanoušky, ostatní curlery, rodinné příslušníky, sportovní média a příznivce zimních sportů. Letos se do turnaje dostaly pestré čtveřice. V ženách mnohonásobné šampionky ze Sokola Liboc – tým Anny Kubeškové, dále ostřílené matadorky ze Savony H, zkušené a z dřívějších reprezentačních zkušeností profitující hráčky Savony M a mladé a neokoukané Ledolamky. V mužích se k aktuální reprezentaci vedené Lukášem Klímou (Zbraslav) přidali mladí střelci z Dionu Alpha se skipem Vítem Chabičovským, letos v dobré formě hrající Dion Young Boys a trochu překvapivě i Trutnov 1.
Základní část rozhodla o tom, že přímo do finále postoupily v ženách Sokol Liboc a v mužích Zbraslav. Semifinálové duely poslaly do finálových bojů ženy ze Savony H a muže z Dionu Alpha. Obě kategorie dospěly za stavu 1 : 1 na utkání do třetích zápasů, kdy se přímo rozhodovalo o vítězích. Muži to zvládli o něco dříve (9 : 3 po osmi endech) a titul zůstává v držení zbraslavských hráčů (Klíma, Černovský, Jurík, Boháč, Klípa). Ženy hrály rozhodující utkání až do úplného závěru, kdy úspěšným hitem zajistila Sokolu Liboc již devátý titul v řadě kapitánka Anna Kubešková (dále Zelingrová, Baudyšová, Müllernová, Špundová, Pařízková).
Po sportovní stránce je možné označit republikový šampionát za vydařený. K vidění byly napínavé zápasy, přesně hrané kameny, složité herní situace, těsná měření i emoce. Týmy ukázaly, že curling hrát umějí. Celkově je jistě několik témat a námětů, které by si zasloužily diskuzi. Například nepřítomnost národního trenéra, nedobrá kvalita ledové plochy ve spojení s kameny, takřka k nule snížený zájem médií možná plynoucí z platonicky pojatého marketingu, nebo celkový technický stav roztylské haly. Český svaz curlingu si je však těchto okolností vědom a v brzké době nalezne řešení.
Sláva vítězům, čest poraženým. Hodně štěstí všem, kdo mají rádi curling.
«»
↑ nahoru
Sobota byla z pohledu časového rozvrhu stejná jako pátek, jen soupeřky byly jiné. První v pořadí korejský tým Kim, který se pyšní stříbrnou olympijskou medailí. Druhé a současně poslední protihráčky ve skupině byly ze Švédska, tým skipovaný Isabelou Wranou. Oba duely si byly v něčem podobné. Odehrály jsme solidně úvody zápasů a donutily jsme soupeřky k několika chybám, ale nedokázali jsme si vytvořit náskok a v podstatě ani výraznější tlak. Měli jsme sice šance na dvojky i trojky, ale znamenalo by to úspěšně zahrát těžké kameny, což se nezdařilo a hlavně protihráčky v těch okamžicích dokázaly zahrát mimořádné kameny a přetlačit vývoj na svou stranu. Korejky nás porazily 6 : 4 a v následujícím utkání šlo přímo o postup. V případě výhry nad Wranou bychom šli do play-off, protože naše DSC patřilo k těm nejlepším. Švédky nás nakonec porazily, ale zápas byl vyrovnaný, obsahoval složité herní situace a byl divácky velmi atraktivní. Do play-off jsme tedy nepostoupili a balíme kufry zpět domů. Večerní čtvrtfinále přineslo překvapivou prohru favoritek – týmu Tirinzoni, které padly s dalšími Švýcarkami (Schwaller). Seminále jsou obsazena výhradně týmy z Koreje a Švýcarska a hrají se zítra od devíti hodin. To už budeme na cestě domů.
foto: proti Korejkám
«»
↑ nahoru
Český ženský národní tým zahajuje novou éru. Na scénu nastupují, po vzoru Švédek a Kanaďanek, hráčky - maminky a nezřídka kdy si sebou na turnaje a šampionáty vozí své ratolesti. Tentokrát nemohla jet maminka Anna, tak za ní na pozici skipky zaskočila maminka Bětka. Její dcera Klaudie spolu s au pair Honzou doplňují letošní výpravu do Bernu. Páteční program obsahoval dva duely. První proti německému celku Messenzehl a druhým soupeřem byl švýcarský tým Blackham. Před zápasy je zde v Bernu několikaminutový trénink, který je omezen na čtyři kameny pro každou hráčku – dva tam a dva zpátky, a je zakončen jedním „last stone draw“ hraným s vybranou rotací. Pro druhého trénujícího to musí být ta opačná, než hrál první tým v pořadí. Obě utkání skončila naší výhrou, při čemž to druhé bylo vývojem složitější a museli jsme v posledním endu, bez výhody, rozehrát situaci tak, abychom udrželi nejméně jeden náš kámen v dobré pozici. Švýcarka Hoffman, která hrála poslední kameny, musela hrát těžký tap back, aby udržela vlastní tým ve hře, ale nebyla úspěšná. Máme tedy zatím dvě výhry a jednu prohru. Zítra nás čekají ještě dva mače – Kim (Korea) a Wrana (Švédsko).
foto: před klubem i s malou Klaudií
«»
↑ nahoru
Už ani nevím pokolikáté jsem v bernské curlingové hale. Cesta sem z Prahy trvá necelých osm hodin autem. Obvykle na konci ledna se tu pořádá dámský curlingový turnaj nejvyšší úrovně. Mezi vítězky minulých ročníků se zapsala velká jména, jako například skipky Colleen Jones, Jennifer Jones, Sylvana Tirinzoni, Alina Patz, Kelly Scott a řada dalších se svými týmy. Po příjezdu nás u dveří vítá usměvavý icemaker Stefan Roetlisberger, zkušený harcovník, který se svým asistentem bezpečně zvládá všechny případné záludnosti na osmi drahách, které se za okamžik zaplní hráčkami devíti zemí. Celý program začíná předturnajovým tréninkem, na kterém zjišťujeme, že všechno báječně funguje. Led je čistý, jezdí rychle a pravidelně točí. Týmy spolu s trenéry - a je tu několik evropských trenérských legend (A. Schwaller, S. Gran, S. Stock, N. Murdoch, a další) si ověřují vlastnosti ledu a kamenů. První zápasy začínají večer v šest. Naším prvním soupeřem je švýcarský tým Jaggi. Známe se již mnoho let. Tým prošel řadou změn a pro letošek spojil své síly se zkušenou Irene Schori. Do posledního endu jdeme o jedna dole bez výhody a poslední draw za hodně otevřený corner guard na extraend nestačí. Výsledek 2 : 4 a zítra dva zápasy na krku. Těšíme se, vždyť proto jsme sem jeli, abychom hráli proti nejlepším evropským a asijským týmům.
Foto: připravených osm drah, srovnané kameny a nachystané hacky
«»
↑ nahoru
V devět ráno jsme nastoupili proti jednomu z nejlepších týmů světa, Norkám. Čtyřicetiletá skipka Marianne Roervick vedla svůj tým letos na jaře až do finále mistrovství světa, kde však Norky podlehly fenomenálním Švýcarkám (Tirinzoni). Marianne má zlato z juniorského šampionátu (2004) a se svou spoluhráčkou Kristin Skaslien tvoří velmi silnou back-endovou dvojici. Kristin má už dvě olympijské medaile z kategorie Mixed Doubles, stříbrnou a bronzovou. Klíčovým endem byl - jak jinak - end číslo šest, ve kterém jsme za vyrovnaného stavu dali dvojku a pak skvělou defenzivou a disciplinovaným výkonem vedení udrželi. Krátce po výhře 7 : 5 jsme na dráze číslo tři rozehráli finále proti Švýcarkám (Schwaller). Soupeř byl po většinu zápasu lepší a nedovolil nám připravit si nadějné situace. Když už se tak stalo, dokázala skipka Xenia Schwaller vše zachránit dokonalým hodem. V posledním endu jsme potřebovali trojku na extra end, ale Švýcarky se ubránily. Druhé místo na dobře obsazeném turnaji je úspěchem pětice Anna, Michaela, Aneta, Klára a Karolína. V mužích vyhrál Skot Craik před Dánem Krausem.
foto: spokojený tým a koučové Kubeška a Scoffin v dobré náladě
«»
↑ nahoru
Robyn Munro, skipka skotské čtveřice je přes své mládí zkušenou reprezentantkou. V dresu Skotska má již čtyřicet výher z mistrovství světa juniorek, zimní universiády či z EYOF. Její tým však dnes na Češky nestačil. Vše se odehrálo tak rychle – v pěti endech 1 : 9, že jsme ještě stihli v hotelu druhou snídani. Vrátili jsme se totiž před desátou, a to stačilo na pár croissantů a kávy navíc. Pozápasový a posnídaňový meeting, za účasti Wada Scoffina, nově nastupujícího národního trenéra, zahrnoval jednak podrobnou analýzu zápasu, ale také přípravu na závěrečný duel ve skupině. Jistota postupu do nadstavby z prvního místa po třech vítězstvích byla sice příjemná, ale současně možná vyžadovala dodatečnou motivaci. Český tým však nic zvláštního, psychologicky nabuzujícího nepotřeboval. Soupeřkami ve čtvrtém utkání byly totiž Dánky (M. Dupont). S těmi hráváme často a víme, že kromě obrovských zkušeností patří k týmům, které se dokážou dobře připravit na jakoukoli soutěž. První část patřila Dánkám, které byly přesnější a těžily z velmi přesně hraných posledních kamenů, které vždy hatily naše plány. Poslední tři endy však patřily nám. Po pečlivé hře a dobře volených postupech jsme nejprve uhráli dvojku, pak pustili Dánky pouze k jedničce a v posledním endu skórovali trojkou. Výhra 7 : 6 je naše a máme z ní radost. Zítřejší semifinále je od devíti hodin.
Foto: český tým po výhře nad Dánkami, v pozadí je na fotce v galerii vidět výsledek na scoreboardu, i když je přes něj položený mop Jurgena Larsena
«»
↑ nahoru
V rámci přípravy na evropský šampionát se vypravil český ženský reprezentační tým na turnaj ze série Nordic Tour do dánského Hvidovre. Češky dostaly do skupiny Dánky, Norky, Němky a Skotky. Anna, Míša, Aneta, Klára a Karolína odehrály první zápas už ve čtvrtek, a to vítězně. Poraženým družstvem byly Němky (Abbes). V pátek odpoledne jsme poměřili síly s Norkami (Bjorsnstad). Dráha číslo jedna, která je umístěna nejblíže vchodu do prostoru haly vykazovala drobné nepravidelnosti, a oběma týmům chvíli trvalo, než se na ní zorientovaly. Po dvou nevyužitých šancích na navýšení skóre jsme konečně v šestém endu odskočili na rozdíl dvou bodů a vzápětí v sedmém jsme přidali další dva. Osmý end už byl pouhou formalitou. Zítra nás čeká dvojice zápasů, první bude proti Skotkám (Munro) hned ráno od osmi.
foto: Hvidovre Curling Club
«»
↑ nahoru
Finále ženské části jὅnkὅpingského turnaje obstaraly dva týmy z naší skupiny a konečným vítězem se stal tým Schwaller, který se v této sezóně účastní celé řady mezinárodních turnajů nejvyšší kvality a často získává přední umístění. Tyto Švýcarky vedené olympijským medailistou Andreasem Schwallerem budou sice muset ještě chvíli počkat na reprezentační dresy, protože zatím ve své zemi vládnou Tirinzoni s Paetzovou, ale korunní princezny už vavříny sbírají. My jsme v našem posledním zápase podlehli po vyrovnaném průběhu Estonkám, kdy jsme sice měli na dosah extraend a v některých endech šanci na získání více bodů, ale nedokázali jsme slibně se rozvíjející průběhy potvrdit. Další z dobře organizovaných turnajů je u konce. Zdá se, že Nordic Tour je zajímavý projekt, který je obdobou skotského nápadu sestavit regionální kalendář kvalitních turnajů. Pokud se podaří vytvořit konkurenci kanadskému okruhu, mohlo by to znamenat méně náročné přesuny a jednodušší logistiku při zachování té nejvyšší úrovně. Určitě téma k zamyšlení.
foto: závěr šestého endu proti Estonkám, my jsme modří.
«»
↑ nahoru
Klára, Michaela, Aneta a Karolína odehrály v pátek dva zápasy, oba se skandinávskými soupeřkami. Týmy bydlí přímo ve sportovním komplexu, který kromě ubytovacích kapacit disponuje například dvaceti drahami pro bowling, mnoha squashovými kurty, velkorysou posilovnou a prostornou restaurací. Celý areál je vzdálen jen několik stanic městskou hromadnou dopravou od místního autobusového nádraží. Vystupuje se ve stanici Elmia. Z našich pokojů je to asi jedna minuta po schodišti dolů a pak krátkou chodbou ozdobenou velkým plakátem Anety Norbergové přímo do curlingové haly. Dvě dlouhé řady určené pro diváky a několik desítek naducaných polštářků náhodně poházených na dřevěných lavicích vzdáleně připomínají roztylskou halu, ale podobnost vzápětí končí. V jὅnkὅpingské hale je světlo, čisto a útulno. Technické vybavení je bohaté a dokonale funkční. Desítky obrazovek ukazují situace na všech drahách hráčům i divákům, a to jak „home end“ tak „away end“. Samozřejmostí je, v souladu s pravidly WCF, měření Last Stone Draw na přesnou nulu. Mnoho párů vyleštěných klubových curlingových bot pečlivě srovnaných v regálech sekunduje několika plastovým sudům plným curlingových košťat a ochranným helmám připraveným pro jednorázové zájemce o curling. Rozhodčí jsou vlídní a příjemní, vidí-li někoho nového, přijdou za ním, představí se a zeptají se, co pro něj mohou udělat. Bar funguje na bázi absolutní důvěry, tedy na principu „vezmu si, co potřebuji, udělám čárku do příslušné kolonky, a na konci svého pobytu zaplatím“. Patrně severský standard. Po devítiminutovém tréninku, který začínal v sedm třicet, jsme díky dobrým měřeným odhodům získali výhodu posledního kamene pro první end a rozehráli utkání proti týmu skipovanému olympijskou medailistkou Johannou Hedlin. Byli jsme lepším týmem a po zásluze jsme zvítězili. Odpolední zápas se nevyvíjel zdaleka tak dobře jako ten ranní. Přes výraznou ztrátu v první polovině jsme se sice výsledkově dotáhli, ale v extraendu jsme nakonec podlehli. Večeři jsme zvládli z nakoupených zásob a zítra v poledne nastoupíme k poslednímu zápasu ve skupině.
«»
↑ nahoru
Turnaj ze série Nordic Tour se koná těsně před polovinou října ve stotisícovém švédském městě Jὅnkὅpingu. Česká ženská reprezentace dorazila ve čtvrtek a hned odpoledne absolvovala půlhodinový trénink, který zahrnoval možnost vyzkoušet si všech šest drah, kterými disponuje místní aréna, která je součástí velkého multifunkčního sportovního centra. Turnaj nese titul Match Town Trophy a pro Češky je součástí přípravy na mistrovství Evropy, které bude letos v listopadu ve Skotsku. Mužská část turnaje začala již ve večerních hodinách, ženská začíná zítra, brzy ráno. Led vypadá dobře, točí zhruba čtyři stopy a rychlostně je na úrovni 14,5 sec, hog-hog. Důležité je, že kameny mají tzv. „late finish“, tj. výrazně točí na konci své dráhy, a tím umožňují hráčům hrát kreativní útočnou hru, založenou na draw, guardech a drobných posunech. My se těšíme na kvalitní led a dobré soupeře.
foto: pohled z hotelového okna
«»
↑ nahoru
V noci ze soboty na neděli jsem dostal zprávu od organizátorů, že po sečtení všech výsledků jsme se umístili po základní části v celkovém pořadí na čtvrtém místě. Systém nám přiřknul pro čtvrtfinále dánskou reprezentaci, aktuální mistryně Evropy. Sestry Dupontovy jsou pro nás tradičním soupeřem, se kterým máme mírně horší bilanci. Párkrát jsme je porazili, ale rozhodně s nimi máme víc proher. Madeleine už má řadu medailí ze světových šampionátů a je stálicí na evropské i světové scéně. V prvním endu jsme soupeře hodně přimáčkli a jen se štěstím se Dánky ubránily trojce a možná i čtyřce. Po inkasované jedničce jsme uhráli dvojku, ale pak jsme chybovali a dostali jsme za tři. Po šesti endech bylo vyrovnáno, v sedmém jsme dostali za dvě a v osmém jsme nedokázali skórovat. Do semifinále turnaje postoupily tedy Dánky, Italky, Švýcarky a Švédky. Basel Masters 2023 byl skvěle obsazeným turnajem. Olympijské i světové šampiónky, medailistky, účastnice MS. Vítězkami se staly fenomenální Švýcarky (Tirinzoni), které porazily ve finále Švédky (Hasselborg). Báječně organizovaný turnaj, kam se budeme rádi vracet. Anna, Míša, Aneta, Klára a Karolína odvedly velmi dobrou práci. Díky všem podporovatelům a partnerům týmu.
«»
↑ nahoru
V první sobotní rundě podlehl český tým Farková Švýcarkám a v té následující nastoupily české reprezentantky (tým Kubešková) proti jinému švýcarskému týmu. A sice Hurlimann. Rodinný klan Hurlimannů je historicky mimořádně úspěšný. Momentálně jsou v ohnisku zájmu dvě mladé hráčky Corie a Briar, z nichž ta starší je už mistryní světa. Maminka Janet je trojnásobnou reprezentantkou Švýcarska na MS a má bronzovou medaili z MS (1992, Ga-Pa). Tatínek Patrick je olympijským vítězem z roku 1998 (Nagano, Karuisawa). Briar svým sňatkem propojila svou rodinu s jiným významným curlingovým jménem, a to Schwaller (bronzová medaile z OH 2002). My jsme hráli proti týmu, který vede Corie Hurlimann. Před utkáním jsme s Patrickem probrali pár společných vzpomínek a vzpomněli jsme i na vzájemný duel na mistrovství Evropy, hraný krátce po jeho úspěchu na olympiádě. Zápas dvou adeptů na postup ze skupiny D byl dlouho vyrovnaný. Nám se podařilo získat bez výhody šestý a sedmý end, a to rozhodlo. V osmém jsme se drželi nastaveného plánu a výhru udrželi. Čtvrté utkání ve skupině, které následovalo bezprostředně po mimořádně dlouhém předcházejícím zápasu (2 hodiny 45 minut), proti nám postavilo mladé družstvo, vedené skipkou Heidimann. Solidně vedené utkání skončilo naší výhrou 6 : 2 a po započtení všech výsledků jsme se vyšvihli do čela naší skupiny, což znamená postup do play-off. Zítra v osm nás čeká čtvrtfinále.
«»
↑ nahoru
Tradiční turnaj, kterým většinou zahajujeme soutěžní sezónu v rámci ženského okruhu soutěží organizovaných World Curling Tour se hraje v září ve švýcarské Basileji. Letos je k vidění plejáda nejlepších evropských/světových družstev. Jsou tady fenomenální mistryně světa (Tirinzoni). Jsou tady stříbrné ze světa, Norky (Roervik). Je tady dlouhodobě jeden z nejúspěšnějších týmů světa, Švédky (Hasselborg), ale také výtečné Italky, Skotky a Němky. Z České republiky je tady kromě ženského reprezentačního týmu Kubešková také juniorská dvojka, tým Farková.
Ze čtyř, dnes odehraných zápasů si české reprezentace připsaly jednu výhru, a sice tým Kubešková získal cenný skalp aktuálně druhého nejlepšího světového týmu z Norska. Tím si ženy udržely dobrou šanci na postup do nadstavby. Základní část turnaje se hraje ve skupinách po pěti, takže každé družstvo odehraje čtyři utkání, a po skončení tak zvaného Round Robin se vytvoří celkové pořadí, podle kterého postoupí osm nejlepších týmů do čtvrtfinále.
Anna, Míša, Aneta, Klára a Karolína nastoupí zítra ke kamerami snímanému zápasu proti švýcarskému týmu Hurlimann. Základní skupinu uzavře česká reprezentace od půl čtvrté proti dalším Švýcarkám (Heinimann). Farkovou čeká Jaggi (Švýcarsko) s hostující Danielou Jentschovou a na konec Korejka Park.
«»
↑ nahoru
Pídili jsme se po možnosti trávit nějaký čas na ledě co možná nejdříve, a to především proto, že již za tři týdny nastupujeme do kolotoče mezinárodních turnajů, ve kterých bychom rádi ukázali naší kvalitu. Jako dobrá možnost se ukázal Füssen, kde navíc jsme po těch všech letech jako doma. Zažili jsme toho tady opravdu hodně, a to všichni, co jsme sem letos dorazili. Tj. Anna Kubešková, Klára Svatoňová, Míša Baudyšová, Aneta Müllernová, Karolína Špundová a Karel Kubeška. Füssen je vzdálen asi 500 km od Prahy a řada z nás si pamatuje nesmrtelné juniorské kempy organizované v tomto městečku curlingovým aktivistou Keithem Wendorfem. Tady jsme čerpali první curlingové zkušenosti a začali lépe rozumět curlingovému světu. I letos je tu pěkně. Vedle nás pilně trénují obě současné německé reprezentace, z nichž muži se teprve připravují na rozhodující boje o reprezentační tričko, které proběhnou na začátku října. Přivezli jsme sem hezké počasí, za což nás kolegové pochválili. Česká ženská reprezentace stráví ve Füssenu víkend, ale další víkend už by měl proběhnout na pražském ledě. Čeká nás hodně náročná sezóna, tak musíme po intenzivní letní přípravě přidat i nemalý počet on-ice sessions, a to i přes drobná zranění, která nám komplikují život. Jsou to sice „jen prsteníčky“, které mají dvě hráčky pochroumané, ale přesto i zdánlivě méně důležité prstíky potřebujeme. Zdravíme Bětku (Zelingrovou – Baudyšovou) do Prahy a makáme i za ní.
«»
↑ nahoru
Je polovina července a my víme, že naplno začíná curlingová sezóna 2023/2024. A kde jinde než v Nymburku. Čtyři týmy absolvovaly tradiční přípravný kemp. V první řadě reprezentační tým žen, který se chystá na účast v A skupině listopadového evropského šampionátu (Aberdeen, Skotsko), dále juniorská mužská reprezentace, mající svůj letošní vrchol na prosincovém Mistrovství světa B ve Finsku (Lohja). Fyzickou přípravu, modelové tréninky, sportovní hry a poměrně detailní aktivní vhled do exotického bojového sportu taekwondo zvládla rovněž juniorská dvojice z kategorie Mixed Doubles a další ambiciózní mužský tým, který v nadcházející sezóně poprvé ochutná českou extraligu. Přes nástrahy počasí, které nabídlo teploty atakující třicet pět stupňů, se podařilo udržet připravený program a krom mnoha hodin v posilovně a několika náročných, v plenéru odtrénovaných, sessions Martial Arts, zbyl i čas na beach volejbal, tenis nebo fotbálek. Nymburský areál, i přes letos nefunkční bazén, nabídl jako vždy příjemný servis v podobě bydlení, cateringu a připravených sportovišť. Rádi se zase příští rok vrátíme, a třeba už s nějakými olympijskými body, vybojovanými na jarním mistrovství světa, na kontě.
«»
↑ nahoru
Letošní Perth Masters vyhráli Skoti a Němky. U Skotů – týmu Mouat – se to dalo trochu čekat. Jedná se v současnosti o jeden z nejlepších celků na světě. Jejich soupeř, italské družstvo vedené Joelem Retornazem, vedlo po sedmi endech o dva kameny, ale strhující závěr přinesl Skotům trojku a tím i titul šampionů. V ženské kategorii se Skotky do finále neprosadily, proti sobě stanuly Norky a Němky. Tým Danielly Jentsch je pravidelným účastníkem turnajů hraných na okruhu WCT, má relativně stabilizovaný kádr (s jednou personální změnou), spolupracuje se zkušeným Ulim Kappem na pozici kouče. Norský tým dal dohromady dvě velká jména se zkušenostmi, a sice Rorvik a Skaslien. Němky odehrály finále jistěji a s větším přehledem. Závěrečná snaha seveřanek dotáhnout tříbodové manko byla marná. Zajímavý turnaj sledovalo velké množství diváků. Celá řada zápasů měla výbornou kvalitu a k vidění byly skvělé kameny při řešení složitých situací. My, ženy i muži, se vracíme zpět na domácí led.
foto: závěr finále mužů, trojka v osmém endu na výhru Skotů
«»
↑ nahoru
Ze zápasového triptychu, který nám pořadatelé připravili pro páteční den, byla první na tapetě skotská reprezentace se skipkou Morrison. Dráha C neobsahovala žádná nečekaná překvapení tak, jako tomu bylo na béčku, kde kapky ze stropu připravily záludnou past, do které jsme se včera chytili. Skotky hrály soustředěně a většinu utkání hodně přesně. Po čtyřech endech jsme byli ve vedení, ale klíčový šestý end zahrál lépe soupeř a odskočil o tři body. V závěru jsme už nebyli dostatečně precizní na docílení zvratu. Dalším skotským týmem na cestě turnajem byla seniorská repre s Jackie Lockhart. Po zlepšeném výkonu jsme zvítězili, ale neměli jsme vůbec čas na team meeting, ani na odpočinek a skoro ani na zeleninovou polévku, kterou nabízí místní klubová restaurace. Vzápětí nás čekal, pro nás neznámý, tým Laigh. Ukázalo se však, že je to relativně slabý soupeř. Po šesti endech a stavu 1 : 8 nám soupeřky pogratulovaly, a tím pro nás letošní Perth Masters skončil. Technické podmínky byly letos horší, než jsme byli z minulých let zvyklí. Ale atmosféra turnaje je skvělá a schází se tady řada důležitých a zajímavých lidí. Milé bylo setkání s olympijskou vítězkou Evou Muirhead, jejím tatínkem, bývalým úspěšným reprezentantem Gordonem, zajímavé diskuze byly s manažerem místního klubu, s hlavním icemakerem i s Petem Loudonem, ředitelem turnaje. Rovněž velmi inspirativní rozhovor proběhl s Tomem Brewsterem, manažerem aberdeenského curlingového klubu, Robem Nivenem, členem boardu WCF, či Richardem Hardingem (WCF a Greenacres Curling Club). Skotsko je curlingová země.
foto: ze zápasu s Morrison
«»
↑ nahoru
Druhá čtvrteční dopolední runda zastihla na ledě oba české týmy. Muži si poradili se skotskými mladíčky vedenými otcem jednoho z nich, bývalým úspěšným reprezentantem Ewenem McDonaldem. Ženy podlehly čtveřici ze Skotska vedené skipkou Henderson. Mým rivalem na lavičce koučů byl David Aitken, otec jedné ze skotských reprezentantek Giny Aitken. V odpoledním zápase prohráli Češi s týmem Whyte, bývalými úspěšnými juniorskými reprezentanty Skotska. Počasí se zhoršilo, začalo pršet, a tak cesta do oblíbené restaurace Wetherspoon byla trochu nepříjemná. Ale jsme ve Skotsku a jsme na podobnou nepřízeň připraveni. Dewars centrum, kde se turnaj hraje, je mnoho desetiletí fungující multisportovní areál, kde je velký bazén s vířivkami a tobogany, víceúčelová ledová plocha, kde se hraje curling, ale rovněž probíhá veřejné bruslení. Součástí je také prostorná hala na lawn bowls a konferenční místnosti. V plánu je dostavba, ve které bude specializovaná curlingová hala. Tečkou za dnešním dnem bude slavnostní večeře za účasti zástupců WCF, Scottish Curling a dalších. Nás čeká zítra trojice utkání, jejichž výsledky rozhodnou, zda se probojujeme do čtvrtfinále.
«»
↑ nahoru
Hned v prvním lednovém týdnu roku 2023 je na programu turnaj kategorie WCT ve skotském Perthu. Letos je vypsán pro 24 mužských a 12 ženských týmů. Do mateřské země curlingu se vypravila i dvě česká družstva. Ženy vedené Alžbětou Zelingrovou a muži skipovaní Lukášem Klímou. Roztomilou drobností byl zážitek z glasgowského letiště, kde si v jednom okamžiku všimly české hráčky, že z letištní haly pomalu mizí starší dáma spolu s tyrkysovým kufrem, který nade vší pochybnost náleží trenérovi výpravy. Zastavily ji a po kontrole zavazadla se opravdu prokázalo, že curlingové boty a nabíječka k počítači uvnitř reflexní skořepiny jsou Karla Kubešky. Dáma znejistila, prohlásila, že ona má stejný kufr, a vydala se zpátky k pásu. Za chvíli se objevila s přesnou kopií tyrkysového zavazadla a vše se vyjasnilo. Ještě jsme si řekli, že je skvělé, že jsme umožnili naší evidentně spřízněné bagáži takové neobvyklé shledání a za chvíli už jsme seděli v taxi směr Perth. Dobře to tady známe, a to včetně hotelu Mercury, kde jsme v minulosti zažili několik požárních poplachů. Samotný turnaj začal již odpoledne a ženy od šesti hodin místního času podlehly v nepříliš kvalitním zápase Norkám (Rorvik). Zejména šestý end se nám, po vyrovnaném průběhu, úplně vymknul z kontroly a sebral nám všechny naděje na výhru. Po těžkém dni plném složitého cestování jsme unaveni a jdeme brzy na kutě, abychom zítra zahráli lépe.
«»
↑ nahoru
Pár hodin po skončení finálového turnaje Mistrovství České republiku v curlingu jsem si pustil záznam utkání mezi dvěma kanadskými týmy z letošního Brier (Koe – Dunstone). Nebyl to dobrý nápad, protože scházelo málo, a zvláštní atmosféra provázející český curling, roztylskou halu a boje o titul mistra ČR 2021/2022 by vyprchala.
Letošnímu českému šampionátu, lépe řečeno nadstavbě extraligové soutěže, předcházelo finálové klání smíšených dvojic hrané ve formátu pěti účastníků. Kvalifikační systém, založený na výsledcích dvou samostatných open turnajů a jednom účastníkovi přidaném na základě zahraničních výsledků, vytvořil sestavu, ve které byly i juniorské dvojice. A jedna z nich, Julie Zelingrová a Vít Chabičovský, dokázala celý turnaj vyhrát, a to jen s jediným malým zaškobrtnutím. Šest výher a jediná prohra jsou vizitkou, se kterou pojedou reprezentovat ČR na MS.
Ve čtvrtek, 3. března, začal Round Robin MČR mužů a žen. Ledové podmínky byly celkem dobré. Rychlost mezi 13,6 a 14,6 a točivost bezmála čtyři stopy nabízely ofenzivní pojetí hry, které většina týmů aplikovala. Po základní části zůstaly semifinálové dvojice Savona H - Ledolamky v ženách a Kolibris NG – Kolibris 2 v mužích. Přímou účast ve finále si výhrou v Round Robin vybojovaly týmy Liboc 3 (skip A. Baudyšová) a Zbraslav (skip L. Klíma). Zaslouží si připomenout, že zúčastněné týmy neměly stejné podmínky na přípravu. Pandemie Covidu-19 a jí provázející zákonné okolnosti umožnily plnohodnotně trénovat jen některým hráčům a hráčkám. A všem dohromady navíc chyběla standardní zápasová zátěž, běžná v minulých letech. V některých momentech se uvedené aspekty projevily. Jen mírně nadprůměrná kvalita hry byla doplněna bojovností a zvýšeným úsilím. Většina zápasů byla vyrovnaná a některé končily extraendem. Na veškeré dění dohlížely, kromě rozhodčích, nefunkční centrální hodiny ukazující zatvrzele 5,52, alespoň ze strany hlediště. Bronz náleží Ledolamkám a Kolibrisu NG. V pondělí, nejdéle v úterý, se mělo rozhodnout o reprezentačních týmech pro letošní mistrovství Evropy. Obě finále dospěla do rozhodujících třetích zápasů, kde si pozdější vítězové vytvořili nadějné náskoky již v první polovině utkání. Stříbro mají v ženách Savona H a v mužích Kolibris 2. Po sedmé v řadě slaví titul Liboc 3, když tradiční skipku Annu Kubeškovou letos na pozici nahradila Alžběta Baudyšová. V mužích zopakovali výhru zbraslavští hráči vedení Lukášem Klímou.
Byly to pro mě, jako dlouholetého kouče reprezentace žen, náročné dny plné emocionálního vypětí. Na mnoha detailech jsem viděl, že máme před sebou spoustu práce, abychom se udrželi v evropské špičce, nemluvě o té světové. A to ve všech kategoriích. Věřím, že nám okolnosti umožní koncentrovat se na plnění zadání a konkurovat těm nejlepším.
foto: v titulu vítězný tým žen Liboc 3, dole v galerii oba mistrovské týmy a pohled do haly se stálým časem 5,52 na centrálních hodinách.
«»
↑ nahoru
Znovu ranní runda, tedy první sobotní zápasy. Nastupujeme proti nám známému soupeři, mladým Švédkám, korunním princeznám stávajících olympijských vítězek, týmu Wrana. Jejich dvojka, Jenny Wahlin má zlatou olympijskou medaili doma na poličce. Zápas je vyrovnaný a nikomu se nedaří výsledkově odskočit. My v jednom endu nedokážeme zúročit výhodu posledního kamene a seveřanky tento malý náskok dokážou držet až do konce zápasu. Led je výborný, točí pět stop a má „late finish“, což je skvělé pro kreativní hru, my si však teprve zvykáme, protože takové podmínky na našem domácím ledu nemáme. Poslední utkání je proti Švýcarkám (skipka Schwaller). Od začátku dominujeme a dobrou hrou soupeřky přehráváme. Konec je už po šesti endech, kdy přijmeme gratulaci a můžeme dokoukat zápasy týmů na ostatních drahách. Jsou mezi nimi již potvrzené účastnice budoucí olympiády i družstva, která budou v prosinci hrát na olympijské kvalifikaci o poslední tři místa v pekingském turnaji. Letos nám získané body na nadstavbu v basilejském Women Masters nestačily.
Foto: porada
«»
↑ nahoru
Zářím začala naplno curlingová soutěžní sezóna. V Čechách proběhla první část mistrovství republiky smíšených dvojic, do Prahy přijelo několik zahraničních družstev, odehrál se první turnaj, ale z pohledu reprezentačních týmů se to podstatné odehrává na zahraničních soutěžích. České ženy odcestovaly do Švýcarska odehrát mezinárodní turnaj, kterého se účastní celá řada týmů z osmi zemí, včetně těch národních. Češky dostaly na úvod za soupeře britskou reprezentaci v čele s Eve Muirheadovou a hned v následující rundě švýcarský tým sester Hurlimannových. Zvykali jsme si na jiné ledové podmínky, než na jaké jsme zvyklí a několikrát jsme o vlásek nedokončili slibně rozjetý end. Po prvním dnu tedy dvě prohry. Zítra ráno uděláme vše pro to abychom si vylepšili bilanci.
foto: z utkání proti Švýcarkám
«»
↑ nahoru
V září bylo rozehráno Mistrovství republiky kategorie Mixed Doubles 2021/2022. Hráčky týmu Liboc 3 se angažovaly ve třech dvojicích. Sestry Baudyšovy se ocitly ve stejné skupině a o postupu Bětky do nadstavby rozhodla výhra ve vzájemném utkání, kde dvojice A. Baudyšová s J Zelingrem (Dion Celine) porazila M. Baudyšovou s L. Klípou (Liboc 1). Z organizačních důvodů nemohl Dion Celine hrát nadstavbu, a tak byla nakonec klasifikován na osmém místě. Třetí dvojice s libockou účastí, ve které nastoupili Ežen Kolčevská a Karel Kubeška postoupila do nadstavby, kde se jí podařilo vyhrát čtvrtfinále i semifinále, a přemožitele našla až ve finále (Válek, Strnadová). Druhé místo je solidním úspěchem dvojice - hráčka, trenér, která se na kategorii Mixed Doubles nespecializuje a využívá MČR jako formu tréninku pro týmovou kategorii.
«»
↑ nahoru
Vždy jsme si říkali, že vyhrát turnaj není snadné, bez ohledu na to, jak dobře je obsazen. Přípravný kemp spojený s turnajem v hale v belgickém Zemstu si české ženy vybraly i proto, že z minulého roku chyběla herní zátěž a ověření schopností na turnajích a v soutěžích. Celkem šest zápasů znamenalo šest výher včetně vítězství nad belgickou mužskou reprezentací. Velice pěkně organizovaný "bonspiel" navíc s informací, že Zemst usiluje o pořádání soutěží ze seriálu CCT, a to jak v mužské tak i ženské kategorii, nás bavil. Řada přítomných hráčů se vyjádřila obdivně na adresu roztylské curlingového haly, kde se v minulých letech zúčastnili tradičního kempu pro dospělé curlery. Triumf nás potěšil, zvýšil nám sebevědomí a dobře nás naladil na pokračování v sezóně, ve které nás čeká mimořádně náročný program. Pár dní odpočinku na domácím ledě a pak vzhůru na další podnik, tentokrát do Petrohradu (pokud budou víza, letenky a ubytování).
foto: Tým Kubešková, vítěz turnaje
«»
↑ nahoru
Jeden páteční zápas a tři sobotní znamenají celkem čtveřici utkání, které zatím mají na kontě Anna, Betty, Míša a Ežen. Součástí energetického výdeje je i každodenní několikrát opakovaná docházka do haly a zpět. Jsou to asi dva kilometry, tedy něco kolem dvaceti minut. Když jsem to šel včera celkem třikrát do haly a třikrát zpátky, přišlo mi to trochu dlouhé. Bydlíme v roztomilém domku s velmi příjemnými domácími. Ráno na nás v přízemí pod schody čeká připravená snídaně a při odchodu nás zdraví plachá kočička. Zatím máme čtyři výhry, ale nejtěžší soupeři nás ještě čekají. Dnes hrajeme od devíti a pak odpoledne závěrečný duel, po kterém se přesuneme blíže k letišti, ze kterého v pondělí brzy ráno letíme zpět domů.
foto: domek, ve kterém bydlíme
«»
↑ nahoru
Český národní tým žen tráví několik dní v Belgii v rámci přípravného kempu spojeného s turnajem. Hostitelem je městečko Zemst a příjemná hala s třídráhou. Včera jsme si dali tréninkový den, strávili jsme čtyři hodiny na ledě a další čas posezením v hale. Vládne zde velmi přátelská atmosféra, na zdi máme soupis nápojů, které jsou k dispozici na baru, a protože jsme tu často sami, vezmeme si co potřebujeme a uděláme čárky do příslušných kolonek. Na konci to vše zaplatíme. První zápas je proti Lucembursku a zatím to máme poměrně pod kontrolou. Zítra to bude náročnější, tři zápasy. Ale na to jsme zvyklí i třeba z mistrovství světa. V hale jsou tři stupně (fakt zima), led má dobrou rychlost a vykazuje drobné nepravidelnosti. Ověřujeme si tedy schopnost číst led. Pár přátel si nás pamatuje z pražských Adult campů nebo z jiných setkání třeba na mezinárodních turnajích nebo na evropských šampionátech. Je to tady fajn, jen těch stupňů v hale by mohlo být víc.
«»
↑ nahoru
Přípravný karlstadský kemp je u konce a je čas na vyhodnocení. Znovu, po pár týdnech, jsme se dostali na led, a myslím, že nás to hodně bavilo. Měli jsme čas zkoušet nové drily, zabývat se technikou a dokonce si vyzkoušet některé trick shots, které nám ukázal Rasmus Wrana. Jsou to sice hody, které patrně nikdy v zápase nepoužijeme, ale pomáhají pochopit vlastnosti ledu, porozumět fyzikálním zákonům a kromě toho, je to dobrá zábava. Vzhledem k tomu, že nemáme žádné indicie ani informace, které by nám umožnili plánovat s předstihem několika týdnů, jsme odkázáni jen na spekulace, představy a přání. Listopad se stal faktem a víc a víc se mluví o vánocích. Nemusíme být velkými aritmetiky, abychom si nespočítali, že máme před sebou zhruba tři měsíce na přípravu na mistrovství světa. Pochopitelně nejdůležitější na tom všem je, abychom byli zdraví. A to nejen my, sportovci a trenéři, ale všichni. Otevření vnitřních sportovišť v České republice pro účely tréninků a soutěží profesionálních sportovců je dobrý signál, byť okolnosti jsou pro neprofesionály, včetně mládeže, docela limitující. Bude nutné zorientovat se v údajích, o které se opírají nastavené restrikce a v případě, že se objeví nerizikový prostor pro úpravu pravidel užívání sportovišť, pokusit se co nejdříve dostat na domácí led. Ekonomické okolnosti jsou zřejmé, ale řešitelné. Mentální zdraví a psychická pohoda nutnou podmínkou a současně cílem. Švédsko se pro nás stalo dobrou inspirací v přirozeném dodržování jednoduchých pravidel, ohledu, respektu, klidu a rozvaze. Můj poslední odjezd na vypůjčeném bicyklu od curlingové haly v Karlstadu ve včerejších večerních hodinách snad nebyl na dlouho posledním kontaktem s vnitřním sportovištěm.
foto kouč mizí ve tmě
«»
↑ nahoru
České curlerky jsou v hledáčku zájmu švédských médií. Stalo se to i v minulosti, například po úspěšném tažení českých juniorek na mistrovství světa v Ostersundu před osmi lety, ale tentokrát se během jednoho dne ozvaly nejen z lokální televize a časopisu, ale také ze Švédského rozhlasu. Ano velké písmeno ve slově Švédském je namístě, protože je to opravdu celostátní médium. Jednotlivé otázky se sobě trochu podobají, ale my na ně ochotně odpovídáme stále dokola. Co nás vedlo k tomu, že jsme přicestovali právě do Švédska, jaká je u nás v Čechách situace, máme-li šanci na olympiádu, atd. Ežen s Míšou už zkušeně reagují a oblečené v národních dresech se ochotně usmívají do objektivů. Nezapomínáme zdůraznit, že velkou pomocí je pro nás asistence členů švédského reprezentačního týmu mužů a icemakera Daniela. Tréninkový rytmus byl novináři sice trochu narušen, ale svoje jsme si odtrénovali a spokojeně si můžeme odškrtnout další kousek z plánovaného objemu.
«»
↑ nahoru
Je to zajímavý zážitek sledovat přípravu ledové plochy v karlstadské hale. Funguje tady hlavní ledař, který ale nemá nejmenší problém s tím, když si led připravují sami třeba kluci ze švédské repre, nebo asistent reprezentace švédských vozíčkářů. I naše Míša už získala jeho důvěru. A tak naše malá akční jednotka ledařů, poučených amatérů, si samostatně připravuje led, na kterém pak dvě hodiny spokojeně trénuje. Vybavení haly je příkladné, nic důležitého tady nechybí, a to ani všelijaké pomůcky pro trenéry. Vzhledem k tomu, že je to osmidráha, tak tady může být najednou až šedesát čtyři lidí a tomu odpovídají rozměry a počet šaten, příslušenství a přilehlých prostor. Celý interiér je bohatě dekorován obrazy ze švédských a karlstadských klubových curlingových dějin. Hned vedle haly je zimní stadion, blízko jsou další sportoviště. Asi dvěstě metrů od vchodu je odběrní místo zájemců o test na Covid-19. Testování je zdarma, což mi sdělila Maria Hendriksen, nová trenérka vozíčkářů. Maria byla předsedkyní orgnizačního výboru, který pořádal v Karlstadu mistrovství Evropy v roce 2012, kde Češky (skip Klímová) skončily osmé a muži (skip Snítil) vybojovali slavnou bronzovou medaili. Bylo příjemné se s ní znovu setkat a ověřit si, že ve Švédsku curling funguje pořád stejně dobře.
foto: ice crew
«»
↑ nahoru
Některé cíle se zdají být vzdálené. Bylo by snadné podlehnout dojmu, že vzhledem k tomu, že letní olympiáda bude za tři čtvrtě roku (tedy snad), tak ta zimní musí být za hodně dlouho. Únor 2022 však nastane již za 15 měsíců. A to je zatím stále platné datum konání Zimních olympijských her 2022 v Pekingu. O účastnících curlingového turnaje této mimořádné sportovní události se bude rozhodovat v březnu 2021 na MS žen, a pak v doplňkové kvalifikaci někdy v listopadu nebo prosinci téhož roku. Zejména ten první termín je už vlastně „za rohem“. Český tým žen (Kubešková, A. Baudyšová, Vinšová, Kolčevská, M. Baudyšová) bude na MS Českou republiku reprezentovat. A proto jsme teď ve Švédsku, kde v karlstadské hale pilně dvoufázově trénujeme, abychom nepřišli o skluz, technické dovednosti, feeling, smysl pro strategické vedení hry a přesné odhady rychlostí. Zejména si chceme uchovat vřelý vztah k pohybu, ke sportu a ke curlingu obzvlášť. Za základnu jsme si zvolili hotel Scandic na kraji města a denně dojíždíme na kole nebo docházíme pěšky do dva kilometry vzdálené haly. Atmosféra v téměř devadesátitisícovém Karlstadu je na pohled klidná. Obchody jsou otevřené, sem tam se objeví někdo s rouškou. Takřka všude je k dispozici dezinfekce a vodorovné značení nabízí dodržování odstupu. Švédové však s vnímáním dvoumetrové distance nemají problém a hlídají si ji takřka automaticky. Bohatou a chutnou hotelovou snídani ve formě bufetu je doporučeno si nandávat na talíř za pomoci jednorázových rukavic, které jsou hostům k dispozici. Bazén je zavřený, ale sauna funguje. Městečko je jako stvořené pro cyklodopravu, takže bohatě využíváme kola, která jsou u hotelu nachystána. Cesta do haly vede kolem Brigade Museum, kde je aktuálně instalovaná expozice Davida Černého „Pink Tank“ s osvětou týkající se československé sametové revoluce „Velvet Revolution“. Jako na objednávku, abychom nezapomněli odkud pocházíme. Myslíme na své blízké doma, a jen co doplníme curlingovou energii na místním ledě, vrátíme se domů a podělíme se o ni s vámi.
«»
↑ nahoru
Čtyři dny po skončení Mistrovství České republiky žen v curlingu 2019/2020 a tři dny po posledním odehraném kameni šampionátu mužů není na webu Českého svazu curlingu ani zmínka o výsledcích. Tento informační nedostatek je třeba napravit a fanouškům českého curlingu poskytnout vhled do nitra tohoto olympijského sportu v českém vydání. Důležité je, že oba mistry republiky máme. V ženách to jsou, po sedmé v řadě, hráčky Sokola Liboc – tým Kubešková, a v mužích zbraslavský tým pod vedením kapitána Lukáše Klímy.
Letošní vrchol národní curlingové sezóny provázely zvláštní okolnosti. Nejprve posun zahájení provozu roztylské curlingové haly cca o měsíc, zaviněný technickými problémy, dále zrušení nadcházejícího mistrovství Evropy (kvalifikačního turnaje na Mistrovství světa 2021) bez náhrady, a také manévry kolem oprávnění mistrovských týmů reprezentovat ČR. Ve hře byla (a možná stále je) mimořádná členská schůze, která by projednávala resuscitaci systému národních kvalifikací především v mužské kategorii. Na jednu stranu lze připustit, že více než rok před konáním „předolympijské mezinárodní kvalifikace“ nevratně ustanovit mužský reprezentační tým se může zdát předčasné, na druhou stranu iniciativa změny nepřichází od svazu ani reprezentační komise či národního trenéra, ale pouze od jediného klubu, navíc přímo zainteresovaného. Přesto výkonný výbor vyzval soutěžní komisi ČSC ke zpracování stanoviska k tomuto návrhu. Vzhledem k tomu, že se zasedání výkonného výboru konalo 14.9.2020 znamenalo by to měnit řády po odehrání mistrovství republiky a tedy se znalostí výsledků, a to nebývalo v českém curlingu zvykem.
Mužská kategorie měla standardní českou úroveň a finálový turnaj zastihl někoho v lepší "falešné" formě a jiného v horší. Několik desítek hodin tréninků po půlroční pauze nemohlo vrátit hráče na dřívější úroveň a bylo to vidět. Ženská část turnaje měla jeden jasný highlight, a tím byl výkon, přístup, zápal a vysoká úroveň herního projevu družstva kapitánky Anny Kubeškové (spolu se sestrami Alžbětou a Michaelou Baudyšovými, Petrou Vinšovou a Ežen Kolčevskou). Možná i ve světle jednoznačné dominance této stálice na českém curlingovém ledě jeden z kvalifikovaných účastníků do finálového turnaje vůbec nenastoupil a další dva týmy odehrály zápasy pouze ve třech hráčkách a navíc řadu utkání rovnou kontumovaly. Vůbec, pocit určité marnosti a zbytnosti prostupoval především ženskou soutěž a dostoupil vrcholu, když moderátor medailového ceremoniálu nedokázal ani správně vyslovit název týmu šampionek. Příjemným zpestřením naopak byla návštěva starosty městské části Praha 11, který se operativně dostavil na základě pozvání týmového sponzora a děvčatům předal medaile. Obě mistrovské sestavy mohou být se svým výkonem zřejmě spokojeny. Ženy vyhrály všechna utkání bez zaváhání a muži byli úspěšní v osmi duelech z devíti. To není špatná vizitka aktuálních reprezentačních týmů.
«»
↑ nahoru
Dvacet týmů v roztylské hale zase (po půl roce) hrálo curling. Startovní pole oproti předpokladu poněkud prořídlo a Covid 19 způsobil, že ze zahraničí dorazili pouze Slovinci a Poláci. Čtyři česká ženská družstva a tři juniorské týmy byly také součástí triple knock-out systému. Na většině účastníků byla znát dlouhá herní pauza i tréninkový výpadek. Všichni ale dávali najevo velkou snahu a radost z toho, že zase mohou být na ledě. Hala měla být původně otevřena - podle slibu vedení svazu - již v polovině srpna, technické obtíže, vyvolané neznámými okolnostmi však vyústily ve skoro čtyřtýdenní zpoždění. Nakonec musel být povolán icemaker ze Slovenska, který založil ledovou plochu a provedl základní instruktáž nově sestaveného technického týmu. Hráči i hráčky se potýkali s nástrahami omrzlých krajů drah, mizejícím pebblem a mnohými flat-spoty, ale současně oceňovali solidní rychlost i přiměřenou točivost kamenů. Do nedělního finále se probojovaly družstva Zbraslavi (skip Lukáš Klíma) a Sokola Liboc (skip Anna Kubešková). Turnaj nakonec vyhrál reprezentační tým mužů, ale hrdinkami se staly libocké ženy, které získaly skalpy několika mužských extraligových mužstev a blýskly se odhodlaným a soustředěným výkonem. Gratulace Lukášovi, Markovi, Jirkovi a Samovi. Uznání Anně, Bětce, Petře, Ežen a Míše. Kvalita obou reprezentačních týmů je na začátku sezóny potvrzena. Díky patří rovněž statečným organizátorům, kteří i ve ztížených podmínkách vše zvládli.
«»
↑ nahoru
Při plánování letního soustředění ve Sportovním centru Nymburk (kde jinde?) jsem narazil na pár fotografií v příslušné složce mého počítače. Z fotek je patrné, že již dekádu úspěšně hrají curling, reprezentují Českou republiku a dokonce vozí medaile curleři a curlerky, kteří prošli letními kempy. A co víc, jsou inspirací pro nastupující generaci, dnešní mladé hráče curlingu. Náplní našich každoročních soustředění je především zlepšení fyzické kondice, ale nejen to. Přes plavání, míčové a raketové sporty, dále posilovny, technogymy a testování pro nás méně obvyklých sportovních disciplín se dostáváme i ke komunikaci, nácviku koncentračních postupů, taktice a psychologii sportu. Nymburk nám vždy nabízel i něco navíc, a tím je setkávání s naší atletickou reprezentační špičkou včetně olympijských medailistů, špičkovými sportovci z oborů jako je lukostřelba, basketbal, házená, atd. Dokonce i některá méně obvyklá seskupení nacházejí pravidelně útočiště v nymburském areálu. Je to například přípravný seminář fotbalových rozhodčí, kteří zde trénují vytrvalost, obratnost, sílu, ale i komunikaci, ověřují si znalost pravidel a schopnost řešit složité situace. Přesně jako my. V galerii je pár fotografií z minulých soustředění a pochybuji, že by některý z účastníků prohlásil, že nymburský přípravný kemp je zbytečná aktivita, která nic užitečného nepřináší. Já už se na náš červencový termín těším a věřím, že nám to nic nezhatí.
«»
↑ nahoru
Slyšeli jsme už spoustu zkratek či úprav názvu středočeského městečka Nymburk. Pro nás je ale důležité, že se k nám tady chovají hezky, že tady dobře vaří, že je tady bazén a whirlpool a taky tělocvičny, kurty a atletický ovál s lehkoatletickými sektory. Tradičně jsme si zkusili hodit oštěpem a ještě nás čeká koule a disk, ale podstatná je kondiční příprava na nadcházející sezónu. S tím nám vydatně pomáhá Eva Králová (na fotce uprostřed). Protože bylo trochu chladněji a hlavně foukal silný vítr, využili jsme basketbalovou halu a dali si streetovou verzi basketu. Po simulaci metení a kruhovém tréninku ve velké posilovně jsme absolvovali krátký večerní meeting a třetí den pobytu je ve zdraví za námi. Ano, to, že zatím "ve zdraví" je zcela zásadní.
«»
↑ nahoru
foto: Anna ukazuje čtyři prsty na znamení čtyř titulů v řadě.
Možná to některé z vás bude zajímat. Český ženský curling potvrdil svou pozici v absolutní světové, a tím i evropské špičce. Podle výsledků posledního světového šampionátu jsme šestí na světě a třetí v Evropě (po Švédsku a Rusku). Jsou to vylepšená maxima z loňského roku. Tým Anny Kubeškové vyhrál loni evropské Masters, říjnové WCT ve Wetzikonu, úspěšně odehrál ME, těsně mu unikla olympiáda a letos se pasoval do role druhého nejoblíbenějšího a nejpodporovanějšího týmu (po Kanadě) na Mistrovství světa žen v kanadském North Bay. Hraní před zaplněným zimním stadiónem, autogramiáda, na které čeká fronta dlouhá několik desítek metrů, opakovaná interview pro TV stanici, kterou sleduje několik milionů diváků. To jsou pro české curlerky velmi neobvyklé atributy provázející jejich sportovní zápolení. Anna, Alžběta, Terka, Klára a Ežen zvládly svou novou úlohu sportovních celebrit s grácií, pokorou a vstřícností, která jim zajistila respekt a obdiv kanadských fanoušků curlingu. Bohužel bez reakce nejen českých sportovních médií, ale takřka i bez povšimnutí samotného curlingového svazu. Kde se to všechno vzalo? Je to štěstí, náhoda, shoda okolností? Především je třeba říct, že zdravým základem úspěchu jsou samotné hráčky. Kombinace charakterových vlastností, komunikačních schopností a kondičních potenciálů tvoří šťastnou konstelaci, která pomáhá nastavit vysokou kvalitativní laťku týmu. Nezbytnou nadstavbou, která z individualit tvoří tým, je pracovitost, odhodlání a sportovní srdce. Dvacet let – nejprve děvčata, nyní mladé ženy – se krok za krokem přetvářejí v atletky, nebo chcete-li ve výkonnostní sportovkyně. Tisíce hodin individuálních a týmových tréninků, mnoho set zápasů, desítky hodin strávených v posilovně a na letních kempech z nich učinily jeden z nejúspěšnějších ženských sportovních kolektivů současnosti. Čtyři tituly mistryň republiky v řadě, spolu s ostatními úspěchy, činí opravdu z týmu Anny Kubeškové fenomén současnosti, a to nejen v zimních sportech. Je jasné, že bez podpory rodin, partnerů, podporovatelů a sponzorů by bylo všechno mnohem složitější, až nemožné. Přesto existují rezervy. Není například úplně zřejmé, proč Český svaz curlingu nevyužívá žádným způsobem faktu, že má ve svých řadách tak kvalitní ambasadory. Nejen, že neprobíhá žádná publikace dosažených úspěchů v masmédiích, kterou by inicioval svaz, ale dokonce se nenašel ani jediný člen vedení, který by týmu poblahopřál k umístění na světovém šampionátu. Trpkou třešní na zkyslém dortu je ignorování medailového ceremoniálu vedením svazu po jednoznačném a dominantním vítězství curlerek Sokola Liboc v české extraligové soutěži. „Zatímco hlavním cílem curlingu, jako hry, je poměřit schopnosti hráčů, smysl curlingu vyžaduje férovost, přátelské vystupování a důstojné chování.“ – tolik citace z preambule pravidel curlingu. To jen pro připomenutí.
«»
↑ nahoru
foto z kvaldy 2018
Stálice na české ženské curlingové scéně se jmenuje Sokol Liboc 3. Anna, Bětka, Terka, Klára a Ežen mají ve svém arzenálu vše, čím by měl ambiciózní amatérský tým reprezentující v olympijském medailovém sportu disponovat. V první řadě je to kombinace sebevědomí a pokory s přiměřenou vahou na obě strany této mince. Dále jsou to technické schopnosti, velmi dobrá kondice, strategický um a sportovní srdce. Realizační tým, který se podařilo utvořit kolem těchto talentovaných dívek má rovněž svou kvalitu. Tak, aby mohl tým snít o pozvednutí úrovně na alespoň poloprofesionální kvalitu, je však třeba zajistit ještě trochu více peněz, které vytvoří časovou rezervu, ve které bude možno schopnosti a dovednosti ještě více rozvinout. Svaz je schopen zajistit pouze část nezbytných prostředků, ale to, co by mohl udělat zcela jistě, je vytvořit prostor pro účast tohoto týmu na mezinárodních soutěžích, pomoci v oblasti marketingu a prostě se pokusit vytvořit z tohoto úspěšného týmu výkladní skříň našeho sportu. Nebo alespoň neškodit.
«»
↑ nahoru
Anna Kubešková, Terka Plíšková, Klára Svatoňová, Bětka Baudyšová a Ežen Kolčevská.
To je pětka dominujících žen v českém curlingu současnosti. Mají za sebou úžasnou sérii řady výher na turnaji Masters v St. Gallen, která navázala na výhry v české extralize. A teď osm vítězství za sebou v play-off české ženské extraligy. Super výkon a známka toho, že dlouhodobá tvrdá práce se vyplácí.
«»
↑ nahoru
Mistr České republiky v curlingu žen, tým Sokola Liboc obhájil svou pozici a suverénně zvítězil v národní kvalifikaci. Tým vedený skipkou Annou Kubeškovou vyhrál dva finálové zápasy nad družstvem Savony a bude hájit české barvy na listopadovém mistrovství Evropy. V mužích vyhrál tým Kolibris (skip David Šik), který porazil aktuální mistry z Brna. Oba české týmy budou na ME usilovat o postup na mistrovství světa a vytvoření dobré pozice pro účast na Olympijských hrách 2018. Na přípravu zbývá týmům pouhý měsíc. Ženy jedou ve složení Anna Kubešková, Alžběta Baudyšová, Tereza Plíšková, klára Svatoňová a Ežen Kolčevská. Trenérem je Karel Kubeška. Družstvo Kolibrisu má své stálice v hráčích D. Šikovi, R. Boháčovi, E. Šikovi a T. Paulovi.
«»
↑ nahoru