Vítězi Mistrovství světa juniorů – B v curlingu se stali Kanaďané. Nejlépe si rozvrhli mentální i fyzické síly a dominovali. Zejména v play-off se prezentovali jako kvalitní tým bez viditelných slabin. Dobří metaři, spolehliví hráči, soustředěný a důvěryhodný skip, přehledné vedení hry a vyvážený risk management – to byly hlavní devizy tohoto týmu z kanadské Alberty. Za těžké soupeře jim byl ve finále tým USA. Na bronz dosáhli Dánové. Čtvrté místo patří Novozélanďanům. Námi neoblíbený tým Švédů podlehl ve čtvrtfinále právě Kanadě a byl to duel, který patřil k tomu nejlepšímu, co bylo v Kisakallio k vidění. Je třeba pochválit organizátory, byl to zcela bezproblémový event, výtečně zvládnutý po všech stránkách. Dvojice icemakerů, z nichž tím hlavním byl Mark Callan, fungovala dokonale a led byl báječný. Na konstantní rychlost, čitelný swing, late finish a funkčnost ledu po celé šíři dráhy budeme patrně dlouho se slzou v oku vzpomínat. Pro české juniorky i juniory začíná za dva týdny, tedy novým rokem období přípravy na další béčkový šampionát a snad se jim všem podaří zúročit zkušenosti načerpané letos ve finské Lohje.
Kanada: Tao, Neuert, Morin, Naugler
«»
↑ nahoru
Nedělní dopoledne trávíme na ledě na jedné dráze s Korejci. Asijský tým, ve kterém nechybí ani obligátní Kim či Lee, se zatím prezentoval velmi dobře, porazil Maďary a kromě Švédů (4:5) i všechny ostatní týmy a zatím stál na postup. My jsme potřebovali hodit skvělé LSD, ale to se nezdařilo. Korejci však byli nakonec ještě horší, a tak jsme měli výhodu do prvního endu. Po LSD jsme tušili, že ani vítězství nás pravděpodobně na postupové příčky neposune. Aby, byť jen teoreticky, nějaká naděje existovala, potřebovali jsme určitě výhru. Bylo to utkání, ve kterém ani jeden z týmů neskóroval víc než jedničkou, ale my jsme to zvládli celkem pětkrát, a to stačilo. Odpoledne jsme se byli podívat na vývoj zápasů v jiných skupinách, ale žádné pomoci od nikoho dalšího jsme se nedočkali. Večer, s Ondrou na skipovi a s Jakubem na jedničce jsme rozdrtili Rumuny, ale výsledky na ostatních drahách nebyly příznivé. Končíme čtvrtí ve skupině, což je pro nás velké zklamání. Umístění určitě neodpovídá kvalitě týmu, a to ani v porovnání s družstvy z ostatních skupin. Prakticky ve všech dostupných statistikách jsme na tom velice dobře. Až na DSC. To rozhodlo. Z naší skupiny postupují Švédové a Maďaři. Z ostatních Japonsko, Kanada, Nový Zéland, Dánsko, USA a Ukrajina. Korejci nakonec minuli čtvrtfinále na DSC o 31 milimetrů. Můžeme jenom do nekonečna rozebírat závěr zápasu proti Švédům, kdy nám o vlas – a to možná doslova - uteklo vítězství, které by nás nakonec bývalo vyneslo na první místo ve skupině. Kluci se v turnaji rvali do poslední chvíle a zaslouží si uznání za víc než důstojnou reprezentaci. Vít Chabičovský, Ondřej Bodlák, Kryštof Žďárský, David Škácha a Jakub Matějíček odvedli dobrou práci, ukázali kvalitu a mají dál na čem stavět. Dík za pomoc patří Wadu Scoffinovi, Ondřeji Bodlákovi staršímu a všem, kteří tým podpořili.
Fotky v galerii jsou jen nevýrazným mixem toho, co jsem občas, jen tak v rychlosti a nesoustředěně vyfotil. Highlightem je potvrzení schopnosti Jakuba hodit výborné LSD, druhé nejlepší na šampionátu vůbec.
«»
↑ nahoru
Krušné ráno, když se na budíku objeví 5,53 a místo toho, abych zmáčkl tlačítko „odložit“ a spal další nejméně hodinu, musím vstát, dát si sprchu a začít komunikovat s týmem. David ještě potřebuje pár hodin na to, aby jeho rameno bylo úplně v pořádku, tak si Jakub zahraje další zápas, proti Španělsku. Krajní dráha, na které na nás čtveřice v žlutočervených dresech čeká, vykazuje drobné rozdíly v točivosti, ale dá se to přečíst. Získáváme výhodu posledního kamene a jdeme do toho. Rychle se ujímáme vedení 4 : 0 a držíme hru pod kontrolou. Konec je po šesti endech, za stavu 7 : 1. Odpoledním soupeřem je Austrálie. Moc o protinožcích nevíme, ale tady, v průběhu turnaje, jsme zahlédli pár jejich kamenů a odhadujeme, že nepatří mezi favority na postup. Ve druhém endu se nám daří z komplikovanější situace vyklouznout double take-outem na čtyřku, a sice trochu kostrbatě, ale nezastavitelně směřujeme k výhře. Australané definitivně uznávají naši dominanci na konci šestého endu a hned po zápase si doplňují své portfolio fotografií soupeřů o český tým. My si děláme rychlé výpočty a vychází nám z toho, že cesta dál vede přes zítřejší výhru nad Koreou a zlepšené DSC. Pokračování je hned ráno od devíti hodin místního času.
foto: LSD proti Austrálii
«»
↑ nahoru
Pátek nadělil českým mužům jediného soupeře, a to jedenáctileté Slovince s dvanáctiletým skipem. Ti přijeli do Lohje evidentně na zkušenou a stanovili si tak cíle přiměřené své výkonnosti. To jsme se dozvěděli z rozhovoru s trenérem slovinského týmu, jak jinak než otcem jednoho z hráčů. My jsme využili dnešní méně plný program k delšímu spánku a klidné rozvolněné snídani. Meeting jsme si dali tentokrát v hlavní budově a rozprava se točila hlavně kolem optimalizace předzápasového tréninku. Do utkání nastoupil na jedničce Jakub Matějíček. Zápas skončil po šesti endech výhrou 19 : 1, ale důležitější než výsledek byla nakonec využitá možnost tréninku váhy a odhadů rychlostí spolu s dalšími herními prvky. Zítra nás čeká náročnější program, ráno Španělsko a po něm v odpoledních hodinách Australané. Foto je ze začátku zápasu proti Slovincům.
«»
↑ nahoru
Finské sportovní centrum Kisakallio nedaleko městečka Lohja je hostitelem letošního Mistrovství světa juniorů B. Nic překvapivého. Lohja se svými pětačtyřiceti tisíci obyvateli je tradičně aktivní komunitou v oblasti kultury a sportu, a curling zde má své rezervované místo. Asi hodinu autobusem trvá cesta z Helsinek do sněhem pokrytého areálu vybaveného nejrůznějšími sportovišti, ubytovacími kapacitami a společenským centrem. Řadu let je tento sportovní komplex organizátorem kvalifikačních curlingových eventů především těch juniorských, ale i třeba kvalifikace na světové šampionáty dospělých nebo samotného mistrovství světa juniorů. České ženy již svůj turnaj odehrály a odjely zpět domů. Třetí místo ve skupině nechává Češky bez účasti na mistrovství světa i pro příští rok. Muži přiletěli do místa konání ve středu a po večerním team meetingu, bez možnosti trénovat na soutěžním ledě (stejně jako ženy) nastoupili úderem čtvrtečního poledne místního času proti Švédům k prvnímu zápasu ve skupině. Utkání, ve kterém získal výhodu posledního kamene v předzápasovém tréninku soupeř ze Skandinávie, bylo až do konce velmi vyrovnané. Nám se nepodařilo přinutit Švédy skórovat v sedmém endu jen jedním bodem, a tím si jít - o jeden bod dole, ale s výhodou posledního kamene do posledního endu - pro celkovou výhru. Závěrečným kamenem osmého endu švédský skip o pár decimetrů posunul náš výborně umístěný kámen a získal jedna. Trajektorie hraného kamene byla sice trochu podezřelá, ale na přímý dotaz Čechů, zda nedošlo k „zapálení“ kamene, odpověděl švédský metař po krátkém zaváhání „No.“. Tak ne, možná to byl flat spot nebo nějaký vlas na ledě.
Ve večerním duelu proti nám stáli Maďaři. Známe se z Prahy a víme, že je to dobrý a ambiciózní tým. Rozhodně je počítáme mezi těžké soupeře. Od začátku jsme byli pod tlakem a přes velkou snahu jsme si nedokázali vytvořit nadějné pozice pro využití výhody posledního kamene. Ztrátu tří bodů se nám v posledním endu nepodařilo smazat, a tak si zapisujeme druhou prohru. Zítra máme volnější program v podobě jediného utkání proti Slovincům. Budeme mít prostor na to, abychom dali dohromady realistický plán pro další zápasy a naplnili ho.
foto je z utkání proti Švédsku
«»
↑ nahoru
Ženské finále obstaraly týmy Itálie a Švýcarska. Napínavý souboj rozhodl hit and roll Švýcarky Aliny Pätz, který odsunul výborně umístěný kámen Italek do pozice o několik centimetrů horší než onen odhozený, či spíše rolovaný. Reklama na curling. Mužský finálový duel svedl dohromady stálice světového curlingu skipy Mouata (Skotsko) a Edina (Švédsko). Takticky i technicky vyspělý zápas vyústil v extraend, kde skotskému skipovi zbylo dost místa, asi šest stop, na vítězné draw, které začali metaři McMillan a Lammy slavit ještě dříve než kámen dojel na své místo. Prostě věděli. Řada výtečně zahraných kamenů, přesně odhadnutých, brilantně zametených, dobře vymyšlených. Opravdový vrchol šampionátu. Až mužské finále bylo důstojně obsazeno publikem, do té doby části montované tribuny zely prázdnotou a z pár desítek diváků, včetně dvou platících českých, tvořili polovinu účastníci či dobrovolníci. Pořádání mistrovství Evropy v curlingovém klubu přineslo některé problematické momenty. Šířka drah byla na hraně pravidel, konkrétně na nejnižší přípustné hranici (4.750 mm, zcela výjimečně 4.420 mm). Kruhy mají průměr 3.658 mm. Padesát čtyři centimentrů mezi hranou kruhu a „side line“ rozhodně nebylo. Znamená to, že například kámen umístěný úplně na kraji kruhů nelze řešit clearingem outside-in, protože jedoucí kámen se dotkne dříve side line než stojícího kamene. Rozměry dráhy spolu s chodníčky opatřenými dřevěnými laťkami způsobily několikrát neřešitelné situace při vracení kamenů do původních poloh poté, co jejich postavení ovlivnil kámen vracející se do hry po nárazu do mantinelu. Středová čára měla šířku nejméně dva centimetry což je o polovinu víc, než říkají pravidla. Zdánlivě nedůležité, ale při aplikaci pravidla no-tick, přece jen hrající určitou roli. Nikdo už se nepozastavuje nad rezignací na pravidlo R5 (e). Žádná elektronická madla ani rozhodčí na hog-line. A hráči i hráčky to vědí. Pro realizační týmy bylo k dispozici mrazivé zázemí, kde bez kulichů, kapuc, elektrických dek či několika vrstev oblečení nebylo možné vydržet vsedě potřebné skoro tři hodiny. Drobné úpravy provozních pravidel vyvolané technickými okolnostmi občas nedávaly smysl. Například při time-outu soupeře bylo možné, aby i druhý tým mohl hovořit se svým trenérem, což je fajn. Ale na rozdíl od soupeřova kouče, který může se svým týmem začít hovořit ještě před okamžikem spuštění jeho časového limitu, druhý kouč toto nesmí a musí čekat!? Přesto je třeba upřímně poděkovat organizátorům za odvedenou práci. Udělali, co mohli. Vměstnat vrcholnou evropskou sportovní akci v olympijském medailovém sportu do prostoru klubu byl opravdu nadlidský úkol.
České týmy dosáhly na celkem čtyři výhry z dohromady odehraných osmnácti zápasů. Dokázaly porazit Němky, Estonky, Turky a Švédy. Oba reprezentační celky potvrdily svou pozici ve spodní části elitního pole, která je spíše stagnací než stoupajícím trendem. Evropský curling se opět trochu posunul a Češi i Češky se zuby nehty snaží udržet dříve vydobyté pozice. Muži budou moci ještě bojovat na světové úrovni v březnu příštího roku a snad se jim bude dařit. Tak pro ně hodně štěstí a dobrou hru.
foto: Bruce Mouat, skip Skotů
«»
↑ nahoru
Dvě závěrečné rundy základní části Mistrovství Evropy v curlingu 2023 rozřešily tajenku účastníků nadstavby a určily týmy, které budou v příštím roce hrát skupinu bé. Ženy odehrály své zápasy hned ráno. Estonky porazily Dánky posledním kamenem zápasu, a tím poskočily na tři výhry. Turkyně nestačily na Švédky a Švýcarky porazily Italky. Češky vydřely výhru 9 : 8 nad Němkami v extraendu. Ta je zařadila mezi trojici se dvěma výhrami. Kritérium vzájemných zápasů však přiřklo potřebné osmé místo Turecku, a tak na Češky zbyla první nepostupová příčka. Němky skončily desáté. Do nadstavby se spolu s Italkami a Švýcarkami dostaly ještě Norky a Švédky. V mužích nás zajímal zápas našich s Nizozemci. Po prohře 7 : 10 se pozornost upnula na dráhu C, kde srdnatě bojovali o svou šanci Finové se Skoty. Zápas šel do extraendu a jeho výsledek přinesl radost skotským a českým fanouškům. Semifinále si zahrají také Švýcaři a Švédi.
Pro naše barvy je letošní mistrovství Evropy minulostí. Oba týmy si připsaly shodně po dvou výhrách a sedmi prohrách a do poslední chvíle musely bojovat o udržení v elitní skupině. Ženy měly méně štěstí než muži, dvě výhry jim na úspěch nestačí a pro příští rok opouštějí elitní skupinu. Šampionát potvrzuje vzrůstající výkonnost italských týmů i nástup kvalitních mladších hráčů a hráček, např. z Norska, Švýcarska, Německa. České týmy mohou litovat, že se nepodařilo v domácím prostředí vytvořit dobré podmínky pro přípravu zejména na začátku sezóny. Tréninkové výpadky, technické potíže a organizační zmatky se podepsaly na vynuceném komplikovaném a zbytečně vyčerpávajícím procesu adaptace. A závěrem: finálovou účast si dnes večer vybojovaly Italky a Švýcarky.
«»
↑ nahoru
Oba české týmy mají za sebou sérii porážek. Středa, stejně jako úterý nepřinesla ani jedné z reprezentací bodový zisk. Muži prohráli se Švýcary 7 : 10, kdy se soupeři podařilo získat třikrát za sebou jednobodový end bez výhody posledního kamene a s Nory 5 : 9 po devíti endech. Ženy podlehly týmu Dánska v sedmi endech 2 : 9, když stejně jako muži proti Švýcarům nedokázaly několikrát za sebou skórovat při vlastní výhodě. Do nadstavby jsou již kvalifikovány Italky a Švýcarky a v mužích už mají velké Q Italové a Skoti. Zejména italské týmy předvádějí sebevědomou hru založenou na perfektní defenzivě a tvořivé pestré hře, mají-li výhodu. Do hlediště zavítali některé osobnosti a mezi jinými i otcové hráčů a hráček. Eigil Ramsfjell, trojnásobný mistr světa a bronzový olympijský medailista, s manželkou přijeli podpořit svého syna Magnuse. Hammy McMillan, mistr světa z roku 1999 sledoval svého syna z tribuny. Řada dalších, kteří nevydrží zimu v hale, se potuluje po klubu Curl Aberdeen, ukusuje kousky sýra Le Gruyere a sleduje zápasy na velkoplošné obrazovce. Ze včerejška na dnešek se upravovaly kameny a bylo úžasné pozorovat Marka Callana s týmem při práci. Celý proces totiž probíhal před zraky zájemců a bylo možné si pořídit fotky a videa. Zítřkem končí základní část posledními zápasy, české týmy do play-off nezasáhnou.
foto: Hammy McMillan otec
«»
↑ nahoru
Asi padesátka teple oděných diváků sledovala dnešní tři pětice zápasů hraných v Curl Aberdeen v rámci Mistrovství Evropy v curlingu 2023. Ráno zahájily ženy a mezi nimi i Češky, které vyzvaly Italky. Tým Italek byl před lety v podobné situaci jako my, tj. pendloval mezi skupinou A a B, měl lepší a horší roky a měl problém s tréninkovými kapacitami. Již olympiáda v roce 2006 (Torino, Pinerolo) posunula italský curling směrem k většímu zájmu. Současný olympijský program, vázaný na zimní olympiádu v roce 2026 ale už udělal z italských curlingových týmů čisté profesionály cestující po nejlepších turnajích na světě. Jistěže k prestiži curlingu mezi dalšími zimními sporty v Itálii výrazně napomohla zlatá medaile, kterou na poslední olympiádě získala italská dvojice Constantini a Mosaner v kategorii Mixed Doubles, ale i tak celkově zažívá italský curling nezadržitelný růst kvality. Utkání mělo opatrný začátek a první zlomový bod přišel v pátém endu, kdy po několika nepřesnostech zůstaly v kruzích tři lépe postavené italské kameny. My jsme kontrovali pouze jedničkou, ale následně jsme inkasovali pětku při snaze vytvořit situaci směřující k vyrovnání. Čeští muži podlehli v další rundě Finům a závěr dne obstaral duel Češek a Turkyní. Sebevědomý začátek podpořený získáním výhody poslední kamene pro první end se nepodařilo přetavit ve větší bodový zisk, a tak se týmy přetahovaly po jedničkách. Turkyně získaly dva body v šestém endu, ale potom zejména získaly další dva body v sedmém endu, a to bylo nepříjemné. Vykřesali jsme naději dvojkou v osmém endu a po jedničce soupeře jsme šli o dva dole s výhodou do závěru. Na extraend jsme potřebovali zahrát kámen do čtyř stop, ale tou částí dráhy, kde se již déle nehrálo, a to se ukázalo jako rozhodující. Kámen s rychlostí 14,1 (čas, za který ujede kámen vzdálenost mezi odhodovou a cílovou hog-line) nedojel ani do kruhu. Před pár desítkami minut by to bezpečně stačilo na střed kruhu. Výhra patří Turecku.
foto: turecká skipka Yildiz
«»
↑ nahoru
Byl to hodně těžký a dlouhý den. Začal velmi brzy ráno budíčkem v 5,40, rychlým rozcvičením a kvapnou snídaní. Vzhledem k tomu, že organizátoři trochu bojují s nastavením dopravní logistiky, jsme byli nuceni kombinovat šampionátový shuttle a místní taxi. V hale jsme byli s přiměřeným předstihem. Skotky (Morrison, Dodds, Sinclair a Jackson) jsou domácím týmem a podle toho také získaly sebevědomě úvodní body. Zápas se úrovní vyrovnal a my jsme byli o dva dole, ale s výhodou posledního kamene. V sedmém endu jsme se dostali do složité situace, ve které byl jediným řešením posun volného kamene umístěného těsně před kruhy do nejlepší pozice. Směrově i rychlostně dobře odhozený kámen však zůstal v rovné linii a překvapivě ještě posunul kámen opačné barvy. Inkasovaná pětka rozhodla zápas ještě před odehráním všech endů. Po prohře žen přišla výhra mužů nad Turky a po ní odpolední zápas se Švýcarkami (Tirinzoni, Patz, Howald, Witschonke). Ty jsou ve skvělé formě a zatím jsou na turnaji neporažené. A tato charakteristika jim zůstává i po duelu s Češkami. Razantní nástup zajistil Švýcarkám příjemné vedení, a i když se pak musely bránit zlepšené hře našich, neudělaly žádné významnější chyby a po zásluze zvítězily. Večer muži podlehli solidně hrajícím Italům. Ženy mají zítra znovu dvojzápas, muži jen jeden.
foto: v hale je na pořizování záběrů málo místa, tak panoramatické foto vypadá tak, jak vypadá
«»
↑ nahoru
Druhý den evropského šampionátu v curlingu zahájili muži proti Německu. Vyrovnaný vývoj v úvodu vzal rychle za své, když Němci dokázali dát trojku a čtyřku rychle za sebou a v polovině utkání si vytvořili rozhodující náskok. Češi zkusili se ještě do zápasu vrátit, ale soupeř přesnou defenzivou náskok ubránil. Ženy se postavily Estonkám v utkání hraném od dvou hodin odpoledne. Vídáme se s tímto týmem často a do A skupiny jsme se dostali společně s nimi po loňském úspěšném tažení v B skupině. Ve třetím endu Estonky poprvé zahrozily trojkou po na milimetr přesném runbacku Marie Kaldvee. V polovině zápasu jsme prohrávali. Druhá půlka ale patřila českému týmu. Po devíti endech jsme vedli o jeden bod a v desátém jsme urputně drželi jeden lepší kámen blízko středu. Estonky nezahrály potřebný hit and roll přesně, zatímco my vzápětí ano. Střed dráhy byl zaplněný kameny obou barev a Marie musela zkusit těžký double runback double. Minula a výhra patří Češkám. Muži večer hráli vyrovnaný zápas se Skoty, ale v závěru nedokázali najít recept na zpřesněnou hru domácích a těsně podlehli. Prší, ochladilo se a dorazili fanoušci, Petra a Radek Baudyšovi.
foto: Klára Svatoňová, lead
«»
↑ nahoru
Švédský ženský curling reprezentuje na letošním ME tým Wranå. Po urputném boji a několika domácích výhrách nad dosud vždy dominujícím týmem Hasselborg oblékly tyto mladé Švédky národní dresy. Oslabení ambicí Tre Kronor to však rozhodně není. Pocítil to i český ženský tým, který ve svém úvodním utkání podlehl Švédkám 4 : 10. Seveřanky byly přesnější a nezaváhaly ani v situacích, kdy se tým Anny Kubeškové pokoušel vytvářet tlak. Zvýšené riziko v závěru Češkám body nepřineslo. V první mužské rundě došlo k prvnímu viditelnému překvapení, kdy čtveřice Klíma, Černovský, Jurík a Klípa porazila jeden z nejlepších týmů světa – Švédy vedené Niklasem Edinem 7 : 6. Cenný skalp. Večer ženy nestačily na Norky. Zítra se program obrací. Muži budou hrát dva zápasy za tří plánovaných rund a na ženy zbývá ten prostřední duel, hraný od čtrnácti hodin. Pořadatelé vyvíjejí maximální úsilí, aby vše fungovalo nejlépe, jak je v těchto podmínkách možné. Všichni jsou milí a vstřícní. Jen to počasí začíná zlobit. Studený déšť s větrnými poryvy připomíná, kde se nacházíme. Ve Skotsku.
foto: Lukáš Klípa odhazuje kámen v utkání proti Švédsku
«»
↑ nahoru
Mistrovství Evropy v curlingu má letos méně obvyklou podobu. Skupina B se hraje ve skotském Perthu a skupina A o stovku kilometrů dál v Aberdeenu. Tradičně se hrají obě skupiny společně, což čítá čtyřicet šest týmů a jedná se tedy o velký, atraktivní turnaj. Přidaným efektem bývá větší počet diváků v ochozech hlavní arény, protože hráči a hráčky z nižší výkonnostní třídy si do ní chodí pro inspiraci. Letos tedy přímá inspirace odpadá. České týmy se ve čtvrtek přesunuly z Prahy do třetího největšího skotského města ležícího mezi řekami Don a Dee na pobřeží Severního moře. Obar Dheathain znamená v gaelštině Aberdeen. Páteční program zahrnoval kromě on-line team meetingu obvyklý předturnajový trénink, na kterém si týmy mohou vyzkoušet sady kamenů, se kterými se bude hrát a otestovat kvalitu ledu na všech pěti drahách. Ženy dostaly příležitost již odpoledne, muži trénovali večer. Led, jehož autorem je kolektiv icemakerů pod vedením Skota Marka Callena vypadá dobře. Bezmála pět stop je parametr točení na obou stranách drah (swing) a rychlostně se led pohybuje mezi 13,8 a 15 vteřinami. Poněkud stísněné zázemí, zejména prostor za drahami, poddimenzované sezení pro trenéry a další členy realizačního týmu, úzké průchozí koridory a další prostorové limity jsou daní za umístění šampionátu do prostoru sportovního klubu a nikoli na zimní stadion. Oba české týmy jsou ubytované v hotelu Village Urban Resorts, jenž si svou lokací jméno zaslouží. Shluk administrativních budov zejících prázdnotou, rozlehlá parkoviště, po nichž se prohání jen vítr, jeden malý obchod s omezeným sortimentem rychloobrátkových potravin a mezi tím vším čtyřpatrový hotel s bazénem, saunami, posilovnou a milou Mexičankou na recepci. Resort, na samém okraji dvousettisícového města, kde před pandemií pulsoval čilý společenský a obchodní ruch, je dočasným domovem stovky curlerů, kteří v sobotu ráno rozehrají evropský šampionát. Nejprve je ženská runda (Češky proti Švédkám) a po ní nastoupí muži proti soupeři ze stejné země.
foto: hotel Village Urban Resorts
«»
↑ nahoru
V devět ráno jsme nastoupili proti jednomu z nejlepších týmů světa, Norkám. Čtyřicetiletá skipka Marianne Roervick vedla svůj tým letos na jaře až do finále mistrovství světa, kde však Norky podlehly fenomenálním Švýcarkám (Tirinzoni). Marianne má zlato z juniorského šampionátu (2004) a se svou spoluhráčkou Kristin Skaslien tvoří velmi silnou back-endovou dvojici. Kristin má už dvě olympijské medaile z kategorie Mixed Doubles, stříbrnou a bronzovou. Klíčovým endem byl - jak jinak - end číslo šest, ve kterém jsme za vyrovnaného stavu dali dvojku a pak skvělou defenzivou a disciplinovaným výkonem vedení udrželi. Krátce po výhře 7 : 5 jsme na dráze číslo tři rozehráli finále proti Švýcarkám (Schwaller). Soupeř byl po většinu zápasu lepší a nedovolil nám připravit si nadějné situace. Když už se tak stalo, dokázala skipka Xenia Schwaller vše zachránit dokonalým hodem. V posledním endu jsme potřebovali trojku na extra end, ale Švýcarky se ubránily. Druhé místo na dobře obsazeném turnaji je úspěchem pětice Anna, Michaela, Aneta, Klára a Karolína. V mužích vyhrál Skot Craik před Dánem Krausem.
foto: spokojený tým a koučové Kubeška a Scoffin v dobré náladě
«»
↑ nahoru
Robyn Munro, skipka skotské čtveřice je přes své mládí zkušenou reprezentantkou. V dresu Skotska má již čtyřicet výher z mistrovství světa juniorek, zimní universiády či z EYOF. Její tým však dnes na Češky nestačil. Vše se odehrálo tak rychle – v pěti endech 1 : 9, že jsme ještě stihli v hotelu druhou snídani. Vrátili jsme se totiž před desátou, a to stačilo na pár croissantů a kávy navíc. Pozápasový a posnídaňový meeting, za účasti Wada Scoffina, nově nastupujícího národního trenéra, zahrnoval jednak podrobnou analýzu zápasu, ale také přípravu na závěrečný duel ve skupině. Jistota postupu do nadstavby z prvního místa po třech vítězstvích byla sice příjemná, ale současně možná vyžadovala dodatečnou motivaci. Český tým však nic zvláštního, psychologicky nabuzujícího nepotřeboval. Soupeřkami ve čtvrtém utkání byly totiž Dánky (M. Dupont). S těmi hráváme často a víme, že kromě obrovských zkušeností patří k týmům, které se dokážou dobře připravit na jakoukoli soutěž. První část patřila Dánkám, které byly přesnější a těžily z velmi přesně hraných posledních kamenů, které vždy hatily naše plány. Poslední tři endy však patřily nám. Po pečlivé hře a dobře volených postupech jsme nejprve uhráli dvojku, pak pustili Dánky pouze k jedničce a v posledním endu skórovali trojkou. Výhra 7 : 6 je naše a máme z ní radost. Zítřejší semifinále je od devíti hodin.
Foto: český tým po výhře nad Dánkami, v pozadí je na fotce v galerii vidět výsledek na scoreboardu, i když je přes něj položený mop Jurgena Larsena
«»
↑ nahoru
V rámci přípravy na evropský šampionát se vypravil český ženský reprezentační tým na turnaj ze série Nordic Tour do dánského Hvidovre. Češky dostaly do skupiny Dánky, Norky, Němky a Skotky. Anna, Míša, Aneta, Klára a Karolína odehrály první zápas už ve čtvrtek, a to vítězně. Poraženým družstvem byly Němky (Abbes). V pátek odpoledne jsme poměřili síly s Norkami (Bjorsnstad). Dráha číslo jedna, která je umístěna nejblíže vchodu do prostoru haly vykazovala drobné nepravidelnosti, a oběma týmům chvíli trvalo, než se na ní zorientovaly. Po dvou nevyužitých šancích na navýšení skóre jsme konečně v šestém endu odskočili na rozdíl dvou bodů a vzápětí v sedmém jsme přidali další dva. Osmý end už byl pouhou formalitou. Zítra nás čeká dvojice zápasů, první bude proti Skotkám (Munro) hned ráno od osmi.
foto: Hvidovre Curling Club
«»
↑ nahoru
Již potřetí za sebou se čeští muži probojovali do play-off některého z dobře obsazených mezinárodních juniorských turnajů. Potkáváme na nich podobné evropské soupeře a poměřujeme s nimi síly před prvním vrcholem současné sezóny. Hlavními rivaly jsou Skoti, Němci, Švýcaři a tentokrát i Dánové a Norové. V semifinále na nás čekal jeden z těch, které vídáme často, německý tým skipa Kappa, vedený koučem Marcusem Messenzehlem, dvojnásobným mistrem Evropy a vicemistrem světa (2004). Vyrovnané utkání jsme v koncovce zvládli a postoupili do poledního finále proti Skotům. Že to budou Skoti, bylo jasné, protože v druhém semifinále proti sobě stály dva skotské kolektivy – Carson a Craik. Finálovým soupeřem byl nakonec Craik, který vyhrál druhou základní skupinu. Solidní zápas vyústil v poslední end, ve kterém jsme byli o jedna dole a byli jsme bez výhody. Dumphrieský curler Scott Hyslop, který v Craikově týmu hraje poslední kameny, musel zahrát runback na náš výborně umístěný kámen, aby se vyhnul extraendu. Zachoval chladnou hlavu a trefil. Skoti jsou tedy vítězi letošního juniorského Oslo cupu a Češi – Vít Chabičovský, Ondřej Bodlák, Kryštof Žďárský a David Škácha jsou stříbrní. Gratulace k super výsledku.
«»
↑ nahoru
Druhým hracím dnem pokračoval oselský juniorský turnaj, na kterém účinkují i obě české reprezentace. Ženy ve svém posledním utkání, ve kterém narazily na švýcarský tým (skipka Einspieler), předvedly koncentrovaný výkon. Přestože již nemohly postoupit do nadstavby, rvaly se až do posledního kamene a prohrály s kvalitním a zkušeným družstvem po vyrovnaném průběhu. Muži dnes hráli hned trojici zápasů. Nejprve ráno porazili Dány (Vilandt), poté v šesti endech Švýcary (Caccivio) a na potvrzení postupu do semifinále turnaje potřebovali přehrát Nory (Oppdal). Po přetahované na počátku utkání se čeští muži dostali do mírného náskoku, ten ale ztratili v sedmém endu. Pro poslední český kámen zbyly čtyři stopy, a ty stačily, aby zítřejší program zahrnoval i „českou stopu“. Od devíti hodin hrajeme proti německým juniorům (skip Kapp) a máme výhodu posledního kamene v prvním endu, protože jsme svou skupinu vyhráli před Skoty díky lepšímu DSC.
foto: čeští muži, zleva Kryštof Žďárský, Ondřej Bodlák, David Škácha a Vít Chabičovský
«»
↑ nahoru
Do norské metropole se vypravilo osmnáct evropských juniorských družstev odehrát turnaj ze série Nordic Tour. Muži hrají ve dvou skupinách po šesti, ženy utvořily jednu šestičlennou skupinu. Chybějí čtvrtfinále i kvalifikační zápasy, do nadstavby postupují pouze čtyři týmy v obou kategoriích. Českou republiku zde zastupují obě příslušné reprezentace, muži se skipem Chabičovským a ženy s nově instalovanou skipkou Krupičkovou. Příjezd do místa konání byl snadný. Přímým letem z Prahy a pak vlakem a autobusem. Oby týmy byly v hotelu Quality Expo již ve čtvrtek odpoledne a muži dokonce stihli pozdně večerní trénink v klubu Snarøya. Jedná se o „home club“ norské curlingové legendy Påla Trulsena, zlatého medailisty z olympiády 2002. Budova, ve které jsou původní čtyři dráhy, je stará skoro padesát let. Po olympijském úspěchu se podařilo Norům získat finanční prostředky na rozšíření klubu o dvě dráhy. Dohromady tedy šest. O led se stará mimo jiné dřívější mistr světa a olympijský medailista Christopher Svae. Sdělil mi, že některé dny jsou totálně zaplněné firemními akcemi a protože peníze jsou klíčové pro udržení chodu klubu, musí i reprezentanti počkat na volné hodiny. Právě těsně před juniorským turnajem se vystřídalo v hale několik firem, a tak nezbyl čas na broušení kamenů. Technici museli úpravu kamenů provést až v noci před zahájením první rundy. Ženy odehrály v pátek tři zápasy a muži dva. Jedinou výhru zaznamenali čeští junioři v utkání s Nory (Nasjos). Ženy podlehly Švýcarkám, Dánkám a Norkám, muži v napínavém souboji těsně prohráli se Skoty (Carson).
foto: české juniorské reprezentační týmy
«»
↑ nahoru
Finále ženské části jὅnkὅpingského turnaje obstaraly dva týmy z naší skupiny a konečným vítězem se stal tým Schwaller, který se v této sezóně účastní celé řady mezinárodních turnajů nejvyšší kvality a často získává přední umístění. Tyto Švýcarky vedené olympijským medailistou Andreasem Schwallerem budou sice muset ještě chvíli počkat na reprezentační dresy, protože zatím ve své zemi vládnou Tirinzoni s Paetzovou, ale korunní princezny už vavříny sbírají. My jsme v našem posledním zápase podlehli po vyrovnaném průběhu Estonkám, kdy jsme sice měli na dosah extraend a v některých endech šanci na získání více bodů, ale nedokázali jsme slibně se rozvíjející průběhy potvrdit. Další z dobře organizovaných turnajů je u konce. Zdá se, že Nordic Tour je zajímavý projekt, který je obdobou skotského nápadu sestavit regionální kalendář kvalitních turnajů. Pokud se podaří vytvořit konkurenci kanadskému okruhu, mohlo by to znamenat méně náročné přesuny a jednodušší logistiku při zachování té nejvyšší úrovně. Určitě téma k zamyšlení.
foto: závěr šestého endu proti Estonkám, my jsme modří.
«»
↑ nahoru
Klára, Michaela, Aneta a Karolína odehrály v pátek dva zápasy, oba se skandinávskými soupeřkami. Týmy bydlí přímo ve sportovním komplexu, který kromě ubytovacích kapacit disponuje například dvaceti drahami pro bowling, mnoha squashovými kurty, velkorysou posilovnou a prostornou restaurací. Celý areál je vzdálen jen několik stanic městskou hromadnou dopravou od místního autobusového nádraží. Vystupuje se ve stanici Elmia. Z našich pokojů je to asi jedna minuta po schodišti dolů a pak krátkou chodbou ozdobenou velkým plakátem Anety Norbergové přímo do curlingové haly. Dvě dlouhé řady určené pro diváky a několik desítek naducaných polštářků náhodně poházených na dřevěných lavicích vzdáleně připomínají roztylskou halu, ale podobnost vzápětí končí. V jὅnkὅpingské hale je světlo, čisto a útulno. Technické vybavení je bohaté a dokonale funkční. Desítky obrazovek ukazují situace na všech drahách hráčům i divákům, a to jak „home end“ tak „away end“. Samozřejmostí je, v souladu s pravidly WCF, měření Last Stone Draw na přesnou nulu. Mnoho párů vyleštěných klubových curlingových bot pečlivě srovnaných v regálech sekunduje několika plastovým sudům plným curlingových košťat a ochranným helmám připraveným pro jednorázové zájemce o curling. Rozhodčí jsou vlídní a příjemní, vidí-li někoho nového, přijdou za ním, představí se a zeptají se, co pro něj mohou udělat. Bar funguje na bázi absolutní důvěry, tedy na principu „vezmu si, co potřebuji, udělám čárku do příslušné kolonky, a na konci svého pobytu zaplatím“. Patrně severský standard. Po devítiminutovém tréninku, který začínal v sedm třicet, jsme díky dobrým měřeným odhodům získali výhodu posledního kamene pro první end a rozehráli utkání proti týmu skipovanému olympijskou medailistkou Johannou Hedlin. Byli jsme lepším týmem a po zásluze jsme zvítězili. Odpolední zápas se nevyvíjel zdaleka tak dobře jako ten ranní. Přes výraznou ztrátu v první polovině jsme se sice výsledkově dotáhli, ale v extraendu jsme nakonec podlehli. Večeři jsme zvládli z nakoupených zásob a zítra v poledne nastoupíme k poslednímu zápasu ve skupině.
«»
↑ nahoru
Turnaj ze série Nordic Tour se koná těsně před polovinou října ve stotisícovém švédském městě Jὅnkὅpingu. Česká ženská reprezentace dorazila ve čtvrtek a hned odpoledne absolvovala půlhodinový trénink, který zahrnoval možnost vyzkoušet si všech šest drah, kterými disponuje místní aréna, která je součástí velkého multifunkčního sportovního centra. Turnaj nese titul Match Town Trophy a pro Češky je součástí přípravy na mistrovství Evropy, které bude letos v listopadu ve Skotsku. Mužská část turnaje začala již ve večerních hodinách, ženská začíná zítra, brzy ráno. Led vypadá dobře, točí zhruba čtyři stopy a rychlostně je na úrovni 14,5 sec, hog-hog. Důležité je, že kameny mají tzv. „late finish“, tj. výrazně točí na konci své dráhy, a tím umožňují hráčům hrát kreativní útočnou hru, založenou na draw, guardech a drobných posunech. My se těšíme na kvalitní led a dobré soupeře.
foto: pohled z hotelového okna
«»
↑ nahoru
V noci ze soboty na neděli jsem dostal zprávu od organizátorů, že po sečtení všech výsledků jsme se umístili po základní části v celkovém pořadí na čtvrtém místě. Systém nám přiřknul pro čtvrtfinále dánskou reprezentaci, aktuální mistryně Evropy. Sestry Dupontovy jsou pro nás tradičním soupeřem, se kterým máme mírně horší bilanci. Párkrát jsme je porazili, ale rozhodně s nimi máme víc proher. Madeleine už má řadu medailí ze světových šampionátů a je stálicí na evropské i světové scéně. V prvním endu jsme soupeře hodně přimáčkli a jen se štěstím se Dánky ubránily trojce a možná i čtyřce. Po inkasované jedničce jsme uhráli dvojku, ale pak jsme chybovali a dostali jsme za tři. Po šesti endech bylo vyrovnáno, v sedmém jsme dostali za dvě a v osmém jsme nedokázali skórovat. Do semifinále turnaje postoupily tedy Dánky, Italky, Švýcarky a Švédky. Basel Masters 2023 byl skvěle obsazeným turnajem. Olympijské i světové šampiónky, medailistky, účastnice MS. Vítězkami se staly fenomenální Švýcarky (Tirinzoni), které porazily ve finále Švédky (Hasselborg). Báječně organizovaný turnaj, kam se budeme rádi vracet. Anna, Míša, Aneta, Klára a Karolína odvedly velmi dobrou práci. Díky všem podporovatelům a partnerům týmu.
«»
↑ nahoru
V první sobotní rundě podlehl český tým Farková Švýcarkám a v té následující nastoupily české reprezentantky (tým Kubešková) proti jinému švýcarskému týmu. A sice Hurlimann. Rodinný klan Hurlimannů je historicky mimořádně úspěšný. Momentálně jsou v ohnisku zájmu dvě mladé hráčky Corie a Briar, z nichž ta starší je už mistryní světa. Maminka Janet je trojnásobnou reprezentantkou Švýcarska na MS a má bronzovou medaili z MS (1992, Ga-Pa). Tatínek Patrick je olympijským vítězem z roku 1998 (Nagano, Karuisawa). Briar svým sňatkem propojila svou rodinu s jiným významným curlingovým jménem, a to Schwaller (bronzová medaile z OH 2002). My jsme hráli proti týmu, který vede Corie Hurlimann. Před utkáním jsme s Patrickem probrali pár společných vzpomínek a vzpomněli jsme i na vzájemný duel na mistrovství Evropy, hraný krátce po jeho úspěchu na olympiádě. Zápas dvou adeptů na postup ze skupiny D byl dlouho vyrovnaný. Nám se podařilo získat bez výhody šestý a sedmý end, a to rozhodlo. V osmém jsme se drželi nastaveného plánu a výhru udrželi. Čtvrté utkání ve skupině, které následovalo bezprostředně po mimořádně dlouhém předcházejícím zápasu (2 hodiny 45 minut), proti nám postavilo mladé družstvo, vedené skipkou Heidimann. Solidně vedené utkání skončilo naší výhrou 6 : 2 a po započtení všech výsledků jsme se vyšvihli do čela naší skupiny, což znamená postup do play-off. Zítra v osm nás čeká čtvrtfinále.
«»
↑ nahoru
Tradiční turnaj, kterým většinou zahajujeme soutěžní sezónu v rámci ženského okruhu soutěží organizovaných World Curling Tour se hraje v září ve švýcarské Basileji. Letos je k vidění plejáda nejlepších evropských/světových družstev. Jsou tady fenomenální mistryně světa (Tirinzoni). Jsou tady stříbrné ze světa, Norky (Roervik). Je tady dlouhodobě jeden z nejúspěšnějších týmů světa, Švédky (Hasselborg), ale také výtečné Italky, Skotky a Němky. Z České republiky je tady kromě ženského reprezentačního týmu Kubešková také juniorská dvojka, tým Farková.
Ze čtyř, dnes odehraných zápasů si české reprezentace připsaly jednu výhru, a sice tým Kubešková získal cenný skalp aktuálně druhého nejlepšího světového týmu z Norska. Tím si ženy udržely dobrou šanci na postup do nadstavby. Základní část turnaje se hraje ve skupinách po pěti, takže každé družstvo odehraje čtyři utkání, a po skončení tak zvaného Round Robin se vytvoří celkové pořadí, podle kterého postoupí osm nejlepších týmů do čtvrtfinále.
Anna, Míša, Aneta, Klára a Karolína nastoupí zítra ke kamerami snímanému zápasu proti švýcarskému týmu Hurlimann. Základní skupinu uzavře česká reprezentace od půl čtvrté proti dalším Švýcarkám (Heinimann). Farkovou čeká Jaggi (Švýcarsko) s hostující Danielou Jentschovou a na konec Korejka Park.
«»
↑ nahoru
Ze sobotních kvalifikačních zápasů vzešel náš soupeř pro semifinále, a sice švýcarský tým Brauchli. V úvodních endech jsme se dostali trochu pod tlak, ale podařilo se nám otočit vývoj a po šesti endech jsme byli o slibné dva body nahoře. Švýcaři uhráli jedničku v sedmém a v osmém se strhla bitva, ve které jsme posledním kamenem neměli žádnou možnost jak uhrát jedna v kruhu přeplněném kameny kolem středu. Srovnáno. Následoval shoot-out, ve kterém jsme byli cca o pět centimetrů dál od tee než soupeř. Švýcaři šťastní - my zklamaní, protože to bylo sakra blízko. Ale za dvacet pět minut už musíme znovu hrát. Proti nám je Skot Carson se stejným osudem, taky prohrál na shoot-out. Chvíli se taháme, ale pak nám soupeř odskakuje. Po sedmi endech končíme utkání, účastníme se krátkého ceremoniálu a vydáváme se domů.
Pěkný juniorský turnaj s několika překvapivými momenty. My si odvážíme kupu poznatků, další zkušenosti a vědomí, že pár věcí musíme zlepšit. Díky Ondrovi Bodlákovi za skvělý týmový servis v průběhu turnaje. A taky klukům - Davidovi, Kryštofovi, Ondrovi a Vítkovi za dobrou reprezentaci českého curlingu.
«»
↑ nahoru
Kritéria, která používají organizátoři gallenského turnaje pro stanovení týmů postupujících do nadstavby jsou podobná, jako třeba na některých severských sériích. Prostě se po odehrání zápasů ve skupinách udělá celkové pořadí a z něj vzejdou týmy pro kvalifikační utkání, které doplní semifinalisty na potřebnou čtveřici. Hraje se maximálně osm endů, a pokud je výsledek vyrovnaný, hraje se tzv. shoot-out. Vítězové zápasů berou tři body, ale vítězové na shoot-out berou jen dva. Poražení z vyrovnaného mače, končícího shoot-outem, berou bod. Trochu to umožňuje rozprostřít bodové zisky více do šířky, a kvůli tomu mnohdy nemusí rozhodovat Draw Shot Chalenge. My jsme díky výhře ve čtvrtém zápase nad Rakušany (Hofer), měli zajištěnou účast v nadstavbě a do posledního duelu ve skupině jsme nastupovali ve 14,30 proti Skotům (Carson). Utrpěli jsme sice první prohru, ale ta nic nemění na tom, že jsme po ukončení skupinových zápasů v celkovém hodnocení na prvním místě a budeme zítra od devíti ráno hrát semifinálové utkání. Tak jako vždy na těchto typech turnajů, i zde jsou některé curlingové celebrity. Například bronzový olympijský medailista, trojnásobná evropská šampionka, bývalý juniorský mistr světa v kategorii mužů, mistr světa a stříbrný z mistrovství Evropy, a další. Třeba se tady v St. Gallen rodí nové curlingové hvězdy, které půjdou v jejich šlépějích.
«»
↑ nahoru
Bydlení na švýcarské farmě je absolutní idyla a navíc je to do haly sotva deset minut autem. Příjezd je sice trochu krkolomný, po asfaltové stezce, na kterou se sotva vejde běžný automobil, ale po absolvování strmého výjezdu je odměnou pohled na zdravě vyhlížející skot pasoucí se v údolí. Dům je prostorný, dobře vybavený a my můžeme večer sledovat úvodní zápas mistrovství světa v rugby v klidu a pohodlí. Dnešní program juniorské reprezentace zahrnoval dva zápasy, oba proti švýcarským soupeřům. První, proti týmu Caccivio se naklonil na naši stranu ještě do přestávky, kdy jsme získali čtyřbodový náskok. Zvládli jsme pak několik těžších chvilek a nakonec přesvědčivě zvítězili. Duel s týmem Jermann byl poznamenán zpožděním začátku kvůli dodatečné úpravě ledu, ale nenechali jsme se vyvést z míry a nakonec jsme soupeři nedarovali ani end. Zpestřením byla klasická „pasta party“, která nám zajistila bohatou večeři. Sledovali jsme i výkony dalších českých družstev, kde tým Matějíček získal do turnajové sbírky svou první výhru. Zítra začínáme brzy a Round Robin dokončujeme posledním zápasem krátce po poledni.
«»
↑ nahoru
Po šesti letech jsem opět v St. Gallen. Tentokrát s juniorskou reprezentací na turnaji EJCT. V roce 2017 tady české ženy předvedly statečný výkon a z A skupiny postoupily přímo na mistrovství světa, které se o pár měsíců později konalo v kanadském North Bay. Výsledkem bylo šesté místo, dosud nejlepší umístění žen ve světové konkurenci. Juniorské národní výběry budou v prosinci usilovat o návrat do světové elity, a to po hubených devíti letech, plných strádání a marného klepání na dveře desetičlenného světového elitního klubu. Za to dlouhé období se o průlom pokusilo několik talentovaných hráčů a hráček, ale úspěch se nedostavil. Zářijový turnaj, personálně tradičně zaštítěný Brigittou Brunnerovou, konaný ve městě označovaném za bránu do Appenzellských Alp, je vstupem do soutěžní sezóny národních výběrů hráčů do jednadvaceti let. Tedy i těch českých. Jsou tady hned tři české týmy, dva mužské a jeden ženský. Národní juniorský tým mužů, vedený kapitánem Vítem Chabičovským, hrál své první utkání proti německému týmu Sebastiana Heima, vedenému zkušenou koučkou Gesou Angrickovou. Přes značnou rozdílnost kvality ledu, porovnáme-li St. Gallen a roztylskou halu v Praze, zvládli čeští muži úspěšně, i když těsně úvodní duel a trojkou v posledním endu přehráli Němce. Získali tím první tři body do skupinové tabulky. David Škácha, Kryštof Žďárský, Ondřej Bodlák a Vít Chabičovský budou v rámci skupiny hrát ještě čtyři zápasy a závěrečná tabulka určí postupující do nadstavby. Odpoledne podlehl tým Jana Matějíčka hrající ve druhé skupině Skotům (skip Ross Craik). Zítra ráno nastoupí české ženy (skipka Veronika Vašáková) proti Švýcarkám (skipka Zoe Schwallerová).
foto: čistá, světlá a voňavá curlingová hala v St. Gallen
«»
↑ nahoru
Sen a lákavá vize:
„Čerstvě připravené curlingové dráhy s tematicky laděnými cílovými poli a ostře se rýsujícími barevnými kruhy soustředěnými kolem tee. Všude čisto, teplota mezi pěti a devíti stupni Celsia s relativní vlhkostí do 50%. Černé gumy odrazových bloků lákají k prvnímu skluzu. Pečlivě, do dvou řad po čtyřech, srovnané osmičky curlingových kamenů, jejichž lesknoucí se madla míří stejným směrem. Na barevně odlišených sadách kamenů je patrný výrazný pruh světlejšího odstínu - striking band. Stolky za drahami, klubová košťata, malé kartáčky, plastové kužely a další nezbytnosti jsou nachystány k použití. Na jasně bílé ledové ploše je zbrusu nový pebble a zmrzlé kapičky s odřízlými hroty odrážejí světlo z led diod, zavěšených nad drahami, jakoby to byla sklíčka z bižuterie. Nad šatnovým koridorem, za prosklenou stěnou, do celého hracího prostoru nevtíravě svítí klubová restaurace se dvěma řadami pro diváky. Na prostřených stolech trůní karafy s vodou a v malých stojáncích, ve tvaru curlingového kamene, čeká na návštěvníky aktuální nabídka občerstvení. To je to místo, kam se vracím rád zas a znova.“
Srpen 2023, Praha:
Venkovní teplota 32 stupňů a vysoká vlhkost vzduchu. K tomu curlingový led, který má mít dostatečnou kvalitu na to, aby se na něm daly plnit předepsané tréninkové jednotky. A také na to, aby nemohlo dojít ke zranění hráčů a hráček zaviněnému omrzající ledovou plochou nebo mizením povrchové úpravy zajišťující optimální skluznost curlingové obuvi a košťat. Existují lety prověřené postupy zabezpečující značnou pravděpodobnost úspěšné instalace ledové plochy na začátku nové sezóny a také formy údržby ledu v okamžicích, kdy by mohlo dojít k ovlivnění kvality ledu vinou vnějších faktorů.
V první řadě je to kvalita budovy nebo sportovního zařízení a přizpůsobení základních provozních standardů požadovanému účelu. Zažil jsem řadu úspěšných instalací ledových ploch v tělocvičnách, obchodních střediscích a objektech určených jinému účelu, například před universiádou ve španělské Granadě. Hlavní role vždy hráli: icemaker – expert, fungující technologie, chlazení, vytápění, vzduchotechnika a mnohdy dokoupená či půjčená přidaná zařízení, většinou skříňové odvlhčovače. Klíčový je zkušený člověk s dostatečným mandátem, který ví, co má dělat v různých situacích a jak řešit možné krizové okamžiky. Splnění výše uvedených předpokladů dává záruku trenérům, realizačním týmům a hlavně atletům, že se mohou spolehnout na své tréninkové plány a jejich splnitelnost.
Je to uzavřený kruh, který od fungujících sportovních zařízení, přes práci zkušených trenérů, nastavení termínů a sestavení kalendářů, naplnění rozpočtů a dostatek motivovaných sportovců až po chápavý, rozumný a kvalifikovaný management vede k úspěchům, které přinášejí zájem veřejnosti, mládeže i médií. A tam je nový začátek cyklu a kruh, ze kterého není rozumné vystupovat přehlížením evidentních skutečností. Případně plýtváním času na ostrakizační manýry, ozve-li se nevinná kritika s humorným podtextem.
Roky 2021 a 2022 provázely jisté rozpaky a hledání řešení technických a personálních problémů při zahájení sezón. Rok 2023 by už měl být jiný, protože je z čeho se poučit.
«»
↑ nahoru
Přijal jsem pozvání do nově spuštěného rádia - Rádia Prostor. Tím, kdo mě pozval, byl Jirka Kalemba, se kterým jsem za poslední léta odkomentoval stovky hodin curlingu. Bylo to moc příjemné popovídání, ve kterém jsme se dotkli jednak některých historických momentů, neobvyklých prožitků ze společně absolvovaných hodin u mikrofonu a také našeho v tandemu realizovaného projektu "Medaile na chvíli". Je to kniha, která vyšla v nakladatelství Epocha a pojednává o snaze Adama Ondry získat na Olympijských hrách v Tokiu 2020 (2021) pro Českou republiku medaili ve sportovním lezení. Jirka se mě rovněž ptal na mou první knihu a sice "Curling - lesk i bída", kterou jsem v nakladatelství Epocha vydal před dvěma lety. Celé interview jsem vnímal mimo jiné i jako další potvrzení toho, že curlingová sezóna a její předolympijský cyklus jsou v plném proudu.
Celý pořad si můžete poslechnout na odkazu: rozhovor
foto: tituly knih
«»
↑ nahoru
Pídili jsme se po možnosti trávit nějaký čas na ledě co možná nejdříve, a to především proto, že již za tři týdny nastupujeme do kolotoče mezinárodních turnajů, ve kterých bychom rádi ukázali naší kvalitu. Jako dobrá možnost se ukázal Füssen, kde navíc jsme po těch všech letech jako doma. Zažili jsme toho tady opravdu hodně, a to všichni, co jsme sem letos dorazili. Tj. Anna Kubešková, Klára Svatoňová, Míša Baudyšová, Aneta Müllernová, Karolína Špundová a Karel Kubeška. Füssen je vzdálen asi 500 km od Prahy a řada z nás si pamatuje nesmrtelné juniorské kempy organizované v tomto městečku curlingovým aktivistou Keithem Wendorfem. Tady jsme čerpali první curlingové zkušenosti a začali lépe rozumět curlingovému světu. I letos je tu pěkně. Vedle nás pilně trénují obě současné německé reprezentace, z nichž muži se teprve připravují na rozhodující boje o reprezentační tričko, které proběhnou na začátku října. Přivezli jsme sem hezké počasí, za což nás kolegové pochválili. Česká ženská reprezentace stráví ve Füssenu víkend, ale další víkend už by měl proběhnout na pražském ledě. Čeká nás hodně náročná sezóna, tak musíme po intenzivní letní přípravě přidat i nemalý počet on-ice sessions, a to i přes drobná zranění, která nám komplikují život. Jsou to sice „jen prsteníčky“, které mají dvě hráčky pochroumané, ale přesto i zdánlivě méně důležité prstíky potřebujeme. Zdravíme Bětku (Zelingrovou – Baudyšovou) do Prahy a makáme i za ní.
«»
↑ nahoru
Je polovina července a my víme, že naplno začíná curlingová sezóna 2023/2024. A kde jinde než v Nymburku. Čtyři týmy absolvovaly tradiční přípravný kemp. V první řadě reprezentační tým žen, který se chystá na účast v A skupině listopadového evropského šampionátu (Aberdeen, Skotsko), dále juniorská mužská reprezentace, mající svůj letošní vrchol na prosincovém Mistrovství světa B ve Finsku (Lohja). Fyzickou přípravu, modelové tréninky, sportovní hry a poměrně detailní aktivní vhled do exotického bojového sportu taekwondo zvládla rovněž juniorská dvojice z kategorie Mixed Doubles a další ambiciózní mužský tým, který v nadcházející sezóně poprvé ochutná českou extraligu. Přes nástrahy počasí, které nabídlo teploty atakující třicet pět stupňů, se podařilo udržet připravený program a krom mnoha hodin v posilovně a několika náročných, v plenéru odtrénovaných, sessions Martial Arts, zbyl i čas na beach volejbal, tenis nebo fotbálek. Nymburský areál, i přes letos nefunkční bazén, nabídl jako vždy příjemný servis v podobě bydlení, cateringu a připravených sportovišť. Rádi se zase příští rok vrátíme, a třeba už s nějakými olympijskými body, vybojovanými na jarním mistrovství světa, na kontě.
«»
↑ nahoru
Opravdu mi bylo líto Joela Retornaze. Ve velké časové tísni hrál Joel kámen na trojku, a tím i výhru v semifinálovém utkání proti Skotsku. Bylo to rozhodnutí učiněné až poté, co se Italové shodli na variantě draw na dvojku, a tedy posun zápasu do extraendu. Kombinace nedostatku času a změny na poslední chvíli přesto vedla k mimořádně zdařilému hodu a nakonec i k měření, zda je to dvojka, nebo trojka. Dva, tři milimetry, které chyběly Italům k trojce, dodaly Skotům sílu do přidaného endu. Italové extraend prohráli a za pár hodin šli do zápasu o bronz, kde padli proti Švýcarům 3 : 11. Jasný výsledek, po osmi endech, mělo i samotné finále. Kanadský skip Brad Gushue zahrál ve třetím endu delší draw proti dvěma kamenům soupeře a následný stav 0 : 4 už nebylo proti výtečně hrajícím Skotům jak zvrátit. Zklamaní jsou určitě Švédové, kteří jasně podlehli již v kvalifikaci na semifinále Kanaďanům poté, co se rozhodli podstoupit v sedmém endu za stavu 1 : 4 neúměrné riziko a po pokusu o zázračný kámen na dvojku zápas ztratili trojkou uhranou soupeřem proti.
Divácká kulisa počítaná na tisíce diváků – finále sledovalo bezmála šest tisíc přihlížejících. Výborné technické podmínky, včetně elektronické kontroly odhodu na hog-line (konečně!!). Ale hlavně viditelný posun v kvalitě hry jednotlivých týmů. K vidění byly série přesných runbacků, na centimetr umístěných freezů i odvážných trickshotových kousků, např. spinner Niklase Edina proti Norsku. To jsou všechno výrazné plusy, které posouvají curling, jako sport, zase o úroveň výše.
Český tým skončil na desátém místě poté, co dosáhl na tři výhry (proti Novému Zélandu, Turecku a Koreji). Po loňském devátém místě je to potvrzení pozice, která by stačila na účast na olympijských hrách. Je to sice na těsno a za rok bude světový curling zase o krůček dál, ale při zvýšeném úsilí a tvrdé práci na vylepšení technických dovedností a taktických postupech můžou Češi reálně uvažovat o prolomení zatímního bloku českých reprezentací v účasti na OH. Pro českou pětici Lukáš Klíma, Marek Černovský, Radek Boháč, Martin Jurík a Lukáš Klípa byl jistě šampionát hraný v kanadské Ottawě nenahraditelnou zkušeností, na které se dá stavět.
foto: situace těsně před posledním kamenem Italů v desátém endu v semifinále MS proti Skotům. Hrát na dva nebo na tři?
«»
↑ nahoru
Hostitelem šampionátu bylo Švédsko, konkrétně městečko Sandviken, oblast Gävleborg, s necelými čtyřiceti tisíci obyvateli. Seznam účastnických zemí zahrnoval i některé, na té nejvyšší úrovni méně často vídané. Například hráčky Nového Zélandu či Turecka nepatří k pravidelným soupeřkám při vrcholu curlingové sezóny. V posledních letech není kvůli financím snadné najít pořadatelskou zemi, a tak poté, co byla odbyta povinná, covidem komplikovaná varianta pořádání mistrovství světa v Kanadě (Saint George a Calgary), hledalo se dlouho v Evropě. A v ní došlo znovu na Skandinávii.
Letošní šampionát byl ještě pořád bez přidělování olympijských bodů, což zřejmě poněkud ubralo na atraktivitě a diváckém zájmu. Poloprázdné, až prázdné hlediště Gὅransson arény tvořilo trochu nedůstojnou kulisu výkonů světové ženské curlingové špičky. Zejména v první polovině základní části se více skloňovala proměnlivá kvalita ledové plochy, kvůli níž mohly o své výhry některé přijít, než výkonnost týmů. Výsledky nakonec vykrystalizovaly v pouze jedno velké překvapení, a sice úspěšnou norskou reprezentaci (Roervick). Suverénkami se staly Švýcarky Tirinzoni, Pätz, Howald a Schwaller (trenéři Kjell a Charette). Dokonce se při svém vítězném tažení celým turnajem (14 výher, žádná prohra) přehouply přes třicítku (37) vyhraných zápasů na MS v řadě. Jejich výhra ve finále nad zmíněným překvapením, Norkami se nerodila snadno, ale Alina Pätz zahrála v pravý okamžik dokonalé draw a odvrátila hrozící prohru. Na třetím místě jsou Kanaďanky, které přehrály Švédky, a za nimi jsou Japonky a Italky. Zklamáním byl výkon Skotek, bronzových z ME 2022, které se umístily dvanácté, tedy těsně před zcela mimo světovou třídu stojícími Novozélanďankami.
Samotný formát mistrovství světa v tradičním curlingu je předmětem velkých debat, které zahrnují evergreeny, jako počet endů, na které se má hrát (10 versus 8) nebo množství a systém kvalifikace účastníků. Trochu do pozadí se dostávají technické deficity vykazované v posledních několika letech, a to zejména kontrola odhodu na hog-line. Další problematickou okolností je systém a využívání pravidelných večerních tréninků v případě, že se v průběhu šampionátu tzv. „brousí“ kameny. Otázkou je, zda by nebylo řešením prodloužit předzápasové tréninky tak, aby si přímo na nich a těsně před utkáním mohli hráči či hráčky kameny otestovat tak, jak potřebují.
«»
↑ nahoru
Český curling má staronové mistry/mistryně republiky. Své tituly obhájily týmy Kubešková a Klíma. Mluvím o “tradičním”, tedy “čtyřkovém” curlingu. Je to jistě dobrá zpráva pro naplnění nadějí vkládaných do běžícího olympijského cyklu. Letošní, listopadové mistrovství Evropy, do kterého oba české týmy nastoupí v elitní skupině, bude kvalifikací na světový šampionát, který rozdělí účastnickým zemím první olympijské body. Jsme na začátku dvouletého rozhodujícího období a důležité je, jestli dokážeme zmobilizovat zdroje, možnosti, lidi, partnery a sponzory tak, aby efektivně došlo k vygenerování nejsilnější sestavy, a to jak hráčů, tak i realizačního týmu.
Je to víc než měsíc od korunovace nových šampiónů, sezóna se kvapem chýlí ke konci a brzy budeme zavírat halu před letní odstávkou. Každý uplynulý týden, ba každý den, kdy není zřejmé, co bude v běžící sezóně dál, je problém. Snaha komise, která iniciuje několik setkání se zástupci týmů (vč. MD) které se umístily na prvních třech místech MČR je chvályhodná, leč opožděná. Samotný materiál, který debatu provází, obsahuje některé závažné faktické chyby včetně nepřesností v termínech. Navíc není jasno v záležitosti obsazení pozice národního trenéra, čímž se brzdí vytvoření plánu koordinované přípravy státních reprezentací. Je třeba vést rychlou a konstruktivní debatu o využití zbytku sezóny způsobem, který bude pro týmy - a to nejen ty reprezentační - atraktivní a efektivní. V kalendáři akcí je do konce května celkem pět volných „svazových termínů“, které zatím nemají specifikovanou náplň. Je už načase tato data obsadit konkrétními aktivitami.
Start na olympijských hrách je logickou metou každého atleta, je to cíl, ke kterému upíná své snažení každý, kdo si zvolil cestu vrcholového sportovce. Vyšším cílem je při účasti na olympiádě uspět. Pomozme našemu svazu vytvořit takové podmínky, které pomůžou našim hráčům, trenérům a funkcionářům a usnadní jim jejich tvrdou práci. Případný úspěch bude patřit všem, kteří, byť jen malinko, přispěli.
«»
↑ nahoru
Letošní Perth Masters vyhráli Skoti a Němky. U Skotů – týmu Mouat – se to dalo trochu čekat. Jedná se v současnosti o jeden z nejlepších celků na světě. Jejich soupeř, italské družstvo vedené Joelem Retornazem, vedlo po sedmi endech o dva kameny, ale strhující závěr přinesl Skotům trojku a tím i titul šampionů. V ženské kategorii se Skotky do finále neprosadily, proti sobě stanuly Norky a Němky. Tým Danielly Jentsch je pravidelným účastníkem turnajů hraných na okruhu WCT, má relativně stabilizovaný kádr (s jednou personální změnou), spolupracuje se zkušeným Ulim Kappem na pozici kouče. Norský tým dal dohromady dvě velká jména se zkušenostmi, a sice Rorvik a Skaslien. Němky odehrály finále jistěji a s větším přehledem. Závěrečná snaha seveřanek dotáhnout tříbodové manko byla marná. Zajímavý turnaj sledovalo velké množství diváků. Celá řada zápasů měla výbornou kvalitu a k vidění byly skvělé kameny při řešení složitých situací. My, ženy i muži, se vracíme zpět na domácí led.
foto: závěr finále mužů, trojka v osmém endu na výhru Skotů
«»
↑ nahoru
Ze zápasového triptychu, který nám pořadatelé připravili pro páteční den, byla první na tapetě skotská reprezentace se skipkou Morrison. Dráha C neobsahovala žádná nečekaná překvapení tak, jako tomu bylo na béčku, kde kapky ze stropu připravily záludnou past, do které jsme se včera chytili. Skotky hrály soustředěně a většinu utkání hodně přesně. Po čtyřech endech jsme byli ve vedení, ale klíčový šestý end zahrál lépe soupeř a odskočil o tři body. V závěru jsme už nebyli dostatečně precizní na docílení zvratu. Dalším skotským týmem na cestě turnajem byla seniorská repre s Jackie Lockhart. Po zlepšeném výkonu jsme zvítězili, ale neměli jsme vůbec čas na team meeting, ani na odpočinek a skoro ani na zeleninovou polévku, kterou nabízí místní klubová restaurace. Vzápětí nás čekal, pro nás neznámý, tým Laigh. Ukázalo se však, že je to relativně slabý soupeř. Po šesti endech a stavu 1 : 8 nám soupeřky pogratulovaly, a tím pro nás letošní Perth Masters skončil. Technické podmínky byly letos horší, než jsme byli z minulých let zvyklí. Ale atmosféra turnaje je skvělá a schází se tady řada důležitých a zajímavých lidí. Milé bylo setkání s olympijskou vítězkou Evou Muirhead, jejím tatínkem, bývalým úspěšným reprezentantem Gordonem, zajímavé diskuze byly s manažerem místního klubu, s hlavním icemakerem i s Petem Loudonem, ředitelem turnaje. Rovněž velmi inspirativní rozhovor proběhl s Tomem Brewsterem, manažerem aberdeenského curlingového klubu, Robem Nivenem, členem boardu WCF, či Richardem Hardingem (WCF a Greenacres Curling Club). Skotsko je curlingová země.
foto: ze zápasu s Morrison
«»
↑ nahoru
Druhá čtvrteční dopolední runda zastihla na ledě oba české týmy. Muži si poradili se skotskými mladíčky vedenými otcem jednoho z nich, bývalým úspěšným reprezentantem Ewenem McDonaldem. Ženy podlehly čtveřici ze Skotska vedené skipkou Henderson. Mým rivalem na lavičce koučů byl David Aitken, otec jedné ze skotských reprezentantek Giny Aitken. V odpoledním zápase prohráli Češi s týmem Whyte, bývalými úspěšnými juniorskými reprezentanty Skotska. Počasí se zhoršilo, začalo pršet, a tak cesta do oblíbené restaurace Wetherspoon byla trochu nepříjemná. Ale jsme ve Skotsku a jsme na podobnou nepřízeň připraveni. Dewars centrum, kde se turnaj hraje, je mnoho desetiletí fungující multisportovní areál, kde je velký bazén s vířivkami a tobogany, víceúčelová ledová plocha, kde se hraje curling, ale rovněž probíhá veřejné bruslení. Součástí je také prostorná hala na lawn bowls a konferenční místnosti. V plánu je dostavba, ve které bude specializovaná curlingová hala. Tečkou za dnešním dnem bude slavnostní večeře za účasti zástupců WCF, Scottish Curling a dalších. Nás čeká zítra trojice utkání, jejichž výsledky rozhodnou, zda se probojujeme do čtvrtfinále.
«»
↑ nahoru
Hned v prvním lednovém týdnu roku 2023 je na programu turnaj kategorie WCT ve skotském Perthu. Letos je vypsán pro 24 mužských a 12 ženských týmů. Do mateřské země curlingu se vypravila i dvě česká družstva. Ženy vedené Alžbětou Zelingrovou a muži skipovaní Lukášem Klímou. Roztomilou drobností byl zážitek z glasgowského letiště, kde si v jednom okamžiku všimly české hráčky, že z letištní haly pomalu mizí starší dáma spolu s tyrkysovým kufrem, který nade vší pochybnost náleží trenérovi výpravy. Zastavily ji a po kontrole zavazadla se opravdu prokázalo, že curlingové boty a nabíječka k počítači uvnitř reflexní skořepiny jsou Karla Kubešky. Dáma znejistila, prohlásila, že ona má stejný kufr, a vydala se zpátky k pásu. Za chvíli se objevila s přesnou kopií tyrkysového zavazadla a vše se vyjasnilo. Ještě jsme si řekli, že je skvělé, že jsme umožnili naší evidentně spřízněné bagáži takové neobvyklé shledání a za chvíli už jsme seděli v taxi směr Perth. Dobře to tady známe, a to včetně hotelu Mercury, kde jsme v minulosti zažili několik požárních poplachů. Samotný turnaj začal již odpoledne a ženy od šesti hodin místního času podlehly v nepříliš kvalitním zápase Norkám (Rorvik). Zejména šestý end se nám, po vyrovnaném průběhu, úplně vymknul z kontroly a sebral nám všechny naděje na výhru. Po těžkém dni plném složitého cestování jsme unaveni a jdeme brzy na kutě, abychom zítra zahráli lépe.
«»
↑ nahoru
Český curling má za sebou další těžký rok. Několik pozitivních momentů nevyvážilo zjevné problémy, se kterými se několik set členů Českého svazu curlingu potýká. Některé obtíže jsou aktuální a spatřily světlo světa nedávno, jiné jsou dlouhodobé a trápí nás několik let. Vizitkou činnosti, byť nikoli jedinou, jsou dosažené výsledky. Důležité kategorie, které přinášejí marketingový, reputační a finanční benefit, se mohou pochlubit jen dílčími úspěchy. Mixed Doubles účastí na olympiádě 2022, wheelchair a muži postupem na MS 2023, ženy vybojovaným postupem do A skupiny ME pro rok 2023. V tomto ohledu gratulace a vyslovení uznání. To jsou však plody práce, která započala již mnohem dříve, možná před dvanácti, patnácti lety.
Jinak je to s kategorií, která je zcela klíčová pro české pozice v budoucnu, tedy s juniory a juniorkami. Po skvělém období 2006 – 2014, provázeném mnoha účastmi v elitní světové desítce a korunovaném stříbrnou medailí juniorek na MS 2012, přišla etapa dlouhodobého zmaru. Naši nejmladší reprezentanti se za posledních sedm let ani v jedné z kategorií nedostali mezi nejlepších patnáct a několikrát skončili dokonce až v třetí desítce. Celá jedna generace se, na rozdíl od té předcházející, nedostala do kontaktu se světovou špičkou a budou jí chybět cenné zkušenosti. A to všechno proto, že vedení tvrdošíjně lpí na postupech, které ověřeně nikam nevedou. Ten, kdo očekává jiné, a spíše lepší výsledky při používání dříve neúspěšných metod, je blázen a zaslouží si trest. Důvody pro nízkou úspěšnost jsou však i v obecném ignorování některých dalších okolností. Dlouhodobě je patrný nedobrý technický stav naší svazové haly (opakované potíže s technologií), nedostatečná péče o naše curlingové kameny, hluboké rýhy, nečistota a nerovnosti na ledové ploše, nepřehledně a jen občas fungující restaurace s tribunou, chátrající interiér budovy, nepoužívané parkoviště v horní části pozemku, a tak dále. Uvedené okolnosti mohou značně přispívat k celkově nižší efektivitě tréninkových procesů a spolu s nevhodně nastaveným herním kalendářem nesou neúspěch. Symbolem chyb je nucená desetidenní pauza v provozu haly v období konce kalendářního roku. Na prostý dotaz reprezentačního týmu žen, jestli bude možné organizovat malý přípravný kemp v posledním týdnu roku, přišla strohá odpověď, že nikoli, protože hala bude zavřená. V době, kdy zimní sporty prožívají plnou sezónu, curleři s vlastní halou odpočívají, netrénují a ani nesoutěží.
«»
↑ nahoru